Zapomeň

*Zapomeň: oj, feminismus + afeminismus...báseň mi dost nejasná, do týhle oblasti mezilidskejch vztahů je mi vstup zakázán...rozhodně překvapující závěr Regins: Láska je o úplném odevzdání a úlném braní: nemáš právo cokoliv po druhém chtít, smíš si jen vzít to, co Ti nabízí...každá rána do srdce bolí...a neumí se hojit...jak řekl Jan Švankmajer: "...ve věcech lásky není odvolání." všem dívčinám: není pravda, že ženy nemají logiku - maj, ale jinou...a v každým chlapovi je aspoň něco z ženský...a naopak...je jen třeba si to uvědomit a snažit se chápat z obou stran...není pravda, že žena je citlivější a dá víc na instinkt než na rozum ... chcete snad říct, že si celej život matu hlavu s tím, že jsem chlap? ... a to nejsem ani "žena zavřená v mužským těle" ... jsem rád, že jsem jakej jsem...a mám vás rádo...8c) m.

No škoda, že tenkrát nebyla avíza, protože koukám, že mi uteklo hodně tvojích odpovědí. Ale tvrdošíjně, paličatě, nelogicky trvám na svých závěrech z před roka, jen po letošních zkušenostech mnohem víc hodnotím tu poslední sloku a říkám, že bez ní by to nebylo celé. Oceňuji tě klasiku! A tip dodatečně.

Regins: v jedný věci se podle mě pleteš, k tomu abych mohl milovat, nemusím být milován, tudíž odevzdání z druhý strany není podstatný. To že ublížení, nebo neláska moji lásku můžou zlomit ukazuje jen na její nedokonalost, nebo moji neschopnost se odevzdat plně...

Máš vlastně pravdu,ale když ti někdo lásku neopětuje ,je ti to líto a pak jakej to má vlastně smysl ,snad jen ten ,že z nesplněný touhy lásky člověk nejvíc dokáže.To ublížení co lásku zlomí ,za to může chyba, nedokonalost (povahy,charakteru)a s tím se také snoubí nedokonalost lásky ,ale člověka prostě nezměníš,může se jen poučit z chyb

Láska je podle mě o tom odevzdání se ,když jsou si oba naprosto odevzdáni...musej do toho přeci jít naplno se všema pocitama a emocema Pak stalo se Ti,že Ti někdo ublížil tak ,že se uvnitř tebe jakoby něco vzepřelo,změnilo,prostě už ho nemůžeš brát jako dříve ,ikdyž bys třeba moc chtěl,něco uvnitř ti vtom brání? Jinak s Tebou souhlasim ve všem ,taky hlavně s tou poslední větou ,je to složitý téma a v prxi ,je to ještě horší

Regins: to, o čem mluvíš ty, já osobně za lásku nepovažuju, ale spíš v tom vidím jakousi výměnu nebo za něco (já se ti odevzdám, ale ty mě musíš taky). Pokud je tvoje bolest z ublížení, zrady (od druhého) větší než tvoje láska, a ty se mu chceš mstít, znamená to, že ta láska za mnoho nestála... Když se ale chceš mstít, jen proto, že ten druhý tě už nemiluje (rozešel se) je to jen prachsprostá touha vlastnit, a sobecký zklamaní (já jí dal TOLIK, a ona tohle). Tolik teorie. V praxi se toho sám ne vždy dokážu držet...

Teda ,jesli jsem to dobře pochopil ,možná mám taky "ženský uvažování": Někteří lidé jsou prostě moc přecitlivělý,ublížíš jim a už se nedokážou chovat jako dříve, i když by třeba rádi ,většina z nich by ráda,ale něco jim brání(jako by v nich něco umřelo) nevědí co, tak je to bolí -musej se pomstít ,nechtěj ,abys na to jen tak zapomněl,je to jakejsi druh zoufalství,milujou Tě ,že se Ti musej pomstít ,vim ,že je to divný ,ale je to jakejsi druh lásky v zoufalství, kdyby to tak nebylo ,přešli by to.(někdo by řekl ,že když Tě fakt miluje zapomene na to -existujou na to dva pohledy)To celý jim trochu pomůže. Často si musej taky vsugerovat, jak jim dotyčnej ublížil ,aby ho přestali milovat,Chtěj ,aby zaplatil za to že v nich něco umřelo (jeho chybou )a nevšimnou si že v nich tím umře ještě něco víc .S láskou se často snoubí přecitlivělost a sobeckost, ale stejně na to nikdy nezapomenou i když by tak chtěli... Celý z vlastní zkušenosti,doufám ,že Ti to nepřišlo moc zmatený

Ze začátku jsem si říkal, že je to taková jedna ze života, ale ten konec... No to snad néééé.

Teda, neznat Tě, tak Ti na to skočím!:-) Jen...jestli tu někdo zaplatil, tak její srdce, on určitě NE!

Vyznat se v nás - ztracenej čas, zbytečná námaha nápady ocení slovně říct ke vztahu nemůže - nezmění, rozhodl čas krácením tras. Prostě sis vybral jen jednu z nás. "Blahopřeji..

Hannah: není to naposled
Bříza: tak nějak to bude
Slávek: já se teda smál, když sem ji psal
Bibša: za roh nevidím, ale většinou vím, co tam je. V tomhle případě opravdu žádná sloka nechybí. Jasněji se mi to říkat nechce.
Tynic: tak nějak taky

Ženy umí milovat nebo nenávidět. A oba tyto city mají právě u žen k s obě zatraceně blízko. Je neznám ženu, která by milovala napůl, nebo nenáviděla napůl. Milovat "napůl" umíme jen my muži............

Mě napadá tohle: Když si odmyslím efektní kulisy, zbývá typická ženská logika. Kdosi řekl, že ženské uvažování je jako kůň v šachu. Za roh, což muž nikdy nepochopí. Tady je to dokonale vystiženo tím, jak dva body logicky související, nejsou hrdinkou spojeny do vztahu, ale jejich význam se izoloval čistě podle okamžité potřeby dotyčné. Merle - můžeme se tomu třeba smát, ale ono to je úžasně životaschopné - možná víc, než naše čistá logika. Jsme možná svojí logikou invalidizováni - není to vyloučeno.

Mně to připadá lecjaké, ale rozhodně né k smíchu...

V tom není ženská logika (my žádnou nemáme), ale ženský instinkt a sebeobrana ... jestli tomu dobře rozumím. A zapomněl jsi na dopsání poslední sloky, bouchnutím dveří to u nás zdaleka nekončí ... ale jak bys to mohl vědět, že? Za roh už nevidíš, jak řekl už Břiza.

Celkové hodnocení: příliš kladné !!!

Vidím, že tě vůbec neznám. Asi o tobě budu muset začít víc přemýšlet :-))