Smutný dotek pravdy

28.01.2007

Přála jsem si létat, ale ty jsi mi nevědomky zlámal křídla. Takovou dobu čekat a pak se tohle stane...

 

Ulitky navlečené na šňůrce si mi dal, ani nevíš jak pro mě byly cenné,

ale jí si navlékl náhrdelník z perel,

mě nejde o ty perly,

ty víš moc dobře, co mě trápí

 

Jde o to, co vyjadřují.

 I kdybys jí věnoval věnec uvitý z havajských květin, pořád bude znamenat více.

Mé mušle od tebe se koupaly v mořské vodě, zatímco já plavala v citech.

Dárek pro ni rovná se láska a dárek pro mě znamená přátelství....

 

Je to smutné a zároveň tolik šťastné

dva lidé, kteří se milují....

já budu stát opodál a naslouchat vašim srdcím

přesně tak jak jsem to dělala doposud

 

A těší mě, že jsem se stala alespoň přítelkyní

za to ten předlouhý čas tobě věnovaný stál

nemůžu říci, že byl promarněný

teď mě nech vyplakat, spolknout tu lítost co stále cítím na rtech

 

a popřát vám štěstí

 

 

 

 

 

 

---