Kde jen mé srdce spí?

Kde jen mé srdce spí?
Každou noc o tvé tváři sní.
Beznadějným hříchem trápí se,
   když hořkým žalem viní se…

Učiň pro mne dobrodiní,
jak lovci svých pout zbavení.
Zabil jsi duši raněnou,
tak  doraž její schránku tělesnou.

Žádná věda v tom není.
Láska v nenávist se mění.
Myslíš snad, že je to mým přáním?
Nenech se utišit klamným zdáním.

Vrazil jsi mi nůž do srdce,
pak jsi jej vyrval prudce,
aby již pro tebe nemohlo tlouci.
Se silami jsem již na konci.

Nedokážu tu bolest snést.
Chci se ke smrti povznést.
O její náruči dlouho sním.
Nyní se jí vzdáti smím.

Na těle i na duši stopy tvých slov zůstávají.
Nenápadné jizvy můj žal zakrývají.
Několika tahy knihu osudu ukončím.
Hloupé kapitoly života přeskočím.

V rakvi mě čekají staletí temná.
Já však zůstanu smrti věrná…