Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semlha
31. 01. 2007
7
13
3809
Autor
Ó
laskavá ústa osamělá
postává v mlze stín neskutečný
růže která se mrazem chvěla
otvírá pozdrav dodatečný
ten pozdrav přišel pozdě pro ni
své mládí dávno opustila
a zvony co v dálce dlouze znějí
jen láska by snad umlčela
přiznávám lásku pozdě ale
má růže suchá, chladná
na vše co dlužím jí a sobě
nepřišla odpověď žádná
mlha těch stínů neskutečných
již rozplývá se v milosrdné dáli
jen polibky mých lásek věčných
jak obnažené slunce
pálí...
13 názorů
Usmáty_autor
20. 01. 2008
co tě to napadá? Ze 7 příspěvků tě 5 chválí... A i kdyby se nikomu nelíbila, což jak vidíš není pravda, ty sám víš nejlépe, jakou má pro tebe cenu.
...děkuji Vám za přečtení...v poslední kritice mně zaujala slova mrtvé a zbytečné...opravdu...když jsem to napsal...byl jsem těsně, ale přece, podruhé na světě...je to opravdu o smrti...byl bych rád, kdyby mrtvé, nebylo vždy zbytečné...
krásně brečící, smutnící ***nedosažitelné je cítit ...promítá se tam jako na plátně ...
Jarmila Moosová Kuřitková
31. 01. 2007
je to krásné a tesklivé... až vhání slzy do očí... */
Však odpovím ti jednou krátkou větou - i staré stromy s novým jarem krásně a rády kvetou