Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOptimizmus je...
Autor
be_be
"Optimizmus je zivotny postoj, nie zhoda stastnych okolonosti," povedal vcera moj kamarat Ferko. Tak, tak, ma pravdu-aj ked tym zivotnym postojom prave neoplyva a tou zhodou stastnych okolnosti uz asi vobec nie. Podobne som na tom aj ja.
Skoncil sa zimny semester. Nuz, moja bilancia je: vsetky skusky spravene, priemer 1,06, radost zo skolskych uspechov minimalna mozna, lubim chlapca, ktory o tom nevie a o moje city mozno nestoji (zistit odpoved na tuto otazku-prenesene do letneho semestra...), moji zlati kamarati idu o 2 dni na vylet do krakowa a ja som doma chora, cim bola znicena aj moja posledna sanca na rozptylenie tych tazkych myslienok, co mi v poslednych dnoch viria hlavou. Po 5 dnoch lezania v posteli zacinam mat pocit, ze ma opusta uz aj psychicke zdravie a predstavujem si, ako o par rokov skoncim na psychiatrii a susedia si budu na sidlisku sepkat - "Pocula si, co sa stalo?" "Cudne, bola taka vesela vzdy." "Veru, bolo to inteligentne a mile dievca." "Chudera jej matka, coho sa dozila." "Je to tazka doba." "To vies, ruplo jej v bedni, ved to bola dost cudna rodina." "Hmmm, nerozumiem takym ludom.Vsak ziadne problemy nemala."
O par dni budem zasa zdrava, ale co mi to pomoze? Akurat budem moct opat vykonavat cinnosti, pri ktorych sa rychlejsie zabuda na tie adolescentne problemy, ktorymi momentalne oplyvam. Rozmyslam, ci to mozno vobec povazovat za zabudnutie - tie momenty, ked ma nic netrapi - ci to nahodou nie su stavy dokonaleho dusevneho sebavyrovnania. Lebo vsak na mnohe tie existencne otazky nenajdem odpoved ani o 10, ani o 20 rokov. Ozaj, a nie su to adolescentne, ale existencialne problemy! Adolescentne znie tak znevazujuco pre otazky typu: "Aky zmysle ma moj zivot?" "Preco mam strach z dospelosti?" "Co s tym?" "Som ja vobec normalna?" "Co s tym?" "Co je vlasten normalne?" "Co s tym?"... Tak, tak...Co s tym....tym...zivotom? Samozrejme, netreba zabudnut primiesat davku melodramatickosti a mame co robit trebars aj najblizsich niekolko mesiacov. Alebo radsej zaujmem vyssie spomenuty zivotny postoj?Neviem, je to trochu riskantne...
Precitam si, co o tom...o tom... zivote napisal Milan Kundera napriklad a rozhodnem sa az potom. Pre istotu...