Vztahy,vztahy..

×Společně×

Pojď čelit duši. Můžeme to zkusit spolu-dýchat o něco víc.
Víc než stromy, dmouce hruď, tyčíce se k nebi. Vysoko v oblacích...
Koruny v mračnech, jež valí se napříč celým světem
ptáků i dravců, jejichž pařáty jsi nikdy neviděl a přec tě budí ze snů,
jak hrůzou a děsem
protkaná fantazie nebo jen odraz skutečnosti?
Kterou nevidíme..Zavíráme oči. Svět vznášejících se ideálů. Ale ctnosti..?
Hnijí v hlíně u kořenů i v nich. Skryté v temné tmavé zemi-věky, staletí..
Zvláštně je mi, chci sejmout to své prokletí.

Nemít předky lidské rasy,
cítit zas zvířecí hlasy.

Vnímat, ne se schovávat. A vždy, když otevřu Ústa a hlasivky
a toužím zakřičet,
máš pro mě odpověď.

I když se hladina dávno zavřela a s paprsky
světla, pronikajíc skrze květy leknínů, proráží i tvůj hlas.

Blázne, usmíváš se.
Po staletí ztracených tvou rukou
tě cizí vtáhla zpět.
Tak čí je svět?

---