HRAJU SI NA MALOU HOLKU NEBO JSEM JEN ŘADOVÝ VOJÍN

Neznají mě ani jako Venuši Milétskou

zrozenou z mořské pěny

a přesto mi říkají

že jsem kouzelný pohár

co přetéká tajemství přes okraj

i přesto si přijdu uboze

když jejich slova přijímám

ve snaze proniknout ještě hlouběji

do mužského světa

blázni mě snad nazývají kráskou

a přitom jsem zvíře

co nezná vlastní identitu

(podle Descarta: bodni psa

toho to nebolí protože nemá duši)

když už vás pánové

přeci jen sbalím

mám na vás sakra pech

a navíc mě to poté s váma přestane bavit

dostanu svou chtěnou vytouženou hračku

a ráda bych jí hodila do kouta

snažíte se mě úporně přesvědčit

abych to nedělala

jenže mě se nechce

bojím se že neuteču ani sama před sebou

ale až nastane ten pravý čas

až přijde ten poslední zázrak

co na něj snad každý někdy věří

až se najde ten jeden

který zkrotí blázna co na zvíře si tak rád hrál

…pak si ho snad ani nezasloužím.