Militaristé

„Jdu se vám předvést“ zařve, můj starší syn. Za chvíli vtrhne do obýváku, na hlavě má vojenskou čapku pobitou odznaky, kterou našel na půdě našeho domu. Postihlo ho totiž období „píditelské“ a tak „půdo otřes se“! Čapka není všechno -v ruce drží vzduchovku, kterou si přinesl můj manžel věnem… Stojí vzpřímeně a čeká , co já na to…Nevím, kam skrýt své rozpaky a tak se jen usmívám…Přemýšlím mám-li ho chválit za skvělou vizáž vojáka, či mu vynadat, že válka je hnusná a nařídit, aby to okamžitě sundal.A hlavně tu pistol!!! K mé úlevě to vyřešil za mne. Slyším jak říká mému mladšímu synovi: „Ty ochraňuješ planetu a já dům“.(myslí tím náš dům) A tak tedy není zabiják, nýbrž ochránce a v tom je rozdíl „Jako že seš ňákej pyrotechnik“pokračuje Mladší brácha mu nadšeně odpovídá: „Jo, dělám, aby do žádný země nešly atomy, že jo“- ujistí se, pak rozvíjí myšlénku: „Já budu ochraňovat tó, aby na svět nespadly žádný atomový bomby, že jo?“ „Hm“ zní strohá odpověď staršího bráchy Ale malý stalé více nadšenější brácha, tušíc svou důležitost ve své nové roli, pokračuje: „Šimoné?“ „ No, co je?“ „Já budu ochránce světa!“ hm, to už je panečku něco, myslím si…. „ Světa?“ podiví se brácha Šimon a evidentně ho dialog s „prckem“ přestává bavit, chtěl se nám přeci předvést…A pak? Vymyslel přece , že bude ochraňovat dům a teď tohle! Malej brácha chce ochraňovat svět… Moc mě baví pozorovat myšlenkový posuny mých synů, zapojování do světa a rovnání sebe sama v něm.

---