Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sematko
11. 02. 2007
1
2
1226
Autor
Georgino
sedí u okna a počítá sádrové trpaslíky,
ta paní, která mě kdysi porodila,
dívá se smutně skrz sklo,
stejně jako do mých očí... (uhýbavě)
bojí se modlit
bojí se lkát
pamatuju si, že tvýho mesiáše
pověsili na dřevěný kůl,
a ty jsi ze strachu před ním
zmizela v krajině neurčitosti… (bázlivě)
bojí se mluvit
bojí se smát
sedíme vedle sebe, otočeni zády,
rozmlouváme nervozními ústrky,
modlím se, aby minuty uplynuly,
se skřípotem zubů se pokouším prchnout pryč... (zbaběle)
bojí se chodit
bojí se krást
zahrej mi podzimní sonátu,
případně si sdělíme aspoň pár not,
nemotorných a ztrápených,
o mojí chorobě a lécích… (snaživě)
bojí se kojit
bojí se lhát
jsem infikován jejími geny,
však ona přísahala pod dřevěným kristem,
že mě z mojí nemoci vyléčí,
mluví potichu, takřka šeptá… (vyčítavě)
……………
matko, chci, abys věděla,
že jakmile jsi vyslovila mou diagnozu,
přál jsem si,
aby ti sešili ústa
matko, chci, abys věděla,
že nechci nic vyčítat,
zavři okýnko ve zpovědnici
a jen mě nech volně dýchat
2 názory
ano přesně tak.. ty postavy spolu skutečně na lidské úrovni nedokážou komunikovat, proto nedojdou k řešení ;)díky
mno.. a ja si zrovna myslim.. ze je tam spoustu nevyrcenyho.. a us tak trosku nevyhnisanyho.. a mozna se mi libi takovej ten otevrenej konets.. necha.. nenecha.. bude.. nebude.. cili ano.. mi se to libi..:-)*