Opuštěný kejklíř

rolničky ztěžkly

střapatá čepice táhne dolů do bahna

míčky se rozkutálely

tyčky zlomeny

bezvládné ruce škrábou nehty po kamenech

poslední smíšek brečí schoulen u hradeb

z pohledu na tak vycucaného kejklíře

na všeobjímajícím bahně posledního nádvoří bubliny od padajícího deště

slunce se domluvilo s mlhou a neplánuje už nikdy vyjít

nasáklý tlumok plný hraček připravený tížit kejklíře deštěm k dalším pootevřeným dveřím

k dalším falešně vlažným potleskům

spíš jejich odleskům

za dveřmi lépe než na dešti

gravitace zas lapila teď už padlé kužely a zplihlé tyčky

prázdným tělem shání v bahně nástroje veselí

nenaučil se čerpat energii jinde, než z lidí

ač se jejich ovlivnitelnosti smál

bez lidí a bez energie

snad po kotníky v bahně se pod desítkami zuřivých chrličů táhne k bráně

bez vytouženého vyprovázení zmanipulovaného davu

propršelý petrolej zarputile odmítá velkolepě vzplát na konci louče

tíha deště je silnější než víření oslavných ohňů

odchází ne uražený, ale uražen

přikován ke každému kroku křehne na cestě nepochopitelnou krajinou

kejklíř je nejsmutnější