Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrk
23. 04. 2001
5
1
1936
Autor
blázen
Jak osamělý smrk, co roste,
aby byl jednou pokácen,
žiju a umřu, je to prosté
a budu zemi navrácen.
Jak jeden z těch, co stojí v lese,
koruny vítr honí sem a tam,
a každý si tu svoji nese
až k fošnám, trámům, hoblinám.
Snad myslíte si, že mě znáte
a snad si myslím, že vás znám,
co společného se mnou máte,
vždyť žijem spolu, každý sám.
Města jsou jak smrkové lesy,
ta osamělost šedých mas,
uprostřed nich se rodí kdesi,
žije a umře každý z nás.
Monokulturní biotopy,
rodit se, žít a umřít zas,
nakonec po nás zmizí stopy,
vždyť všechno plyne, tak jde čas.
1 názor
no právě, všichni slyšte je to ten největší ožralec jakej kdy byl v Brně, navíc do pití nutí i hodné kamarády :o)
Jo, máš pravdu. Ve všem. I st těma zkoušama už to zažívám. Ale Věčnost jsem na sídlišti ještě nespatřil a obávám se, že ani nepsatřím. Radši odatmtud zdrhám. Na hory, na ryby, am to jde...
Tak o tohle jsem přišel, když jsme se přestěhovali na venkov! Pravda, mé vzpomínky na život na sídlišti se poněkud liší od Tvého pohledu. Jednak tam, kde jsem bydlel, rostlo spousta stromů, keřů a trávy a ono sídliště se nacházelo na okraji města, vedle polí a starých cest a pak taky jsem na onom sídlišti prožil snad nejzajímavější období svého života. Snad se dá říct, že jsem tam spatřil Věčnost a od té doby už nic nebude, jak to bývalo. Pak jsme se přestěhovali na venkov, doprostřed luk, za humny les, jenže já začal chodit na výšku. Zpočátku sice vypadala neškodně, bohužel poslední dva roky trávím svůj čas tím, že buď se šrotím na zkoušky nebo píšu diplomku nebo něco na ten způsob. A tuším, že ona dávná volnost a dávná inspirace se už nevrátí.
Prostě asi ani tak nezáleží na tom, kde člověk žije, ale co tam prožívá.
Nevím, co se blbjence nelíbí na rýmech. Jsou tady místy velmi vydařené rýmy:
roste - prosté
sem a tam - hoblinám
no a lesy - kdesi se mi taky líbí.
Rytmicky je to věru našláplé.
A co k obsahu? Jednou fakt musíme zajít do hospody a změnit na chvíli tok myšlenek :-)
tip
Pěkný, tip.
( Ale už jsem se Tě dneska načetla, že mě bolí oči...Další zase zítra nebo pozítří.....)
:-)))
no jo, žijem spolu, každý sám. na to téma mi visí nad postelí jedna Krylovka.
tradičně výborná myšlenka, až na ty rýmy.