A oči ho bolely

Seděl. Seděl a mával a zpíval.

A mával a mával a pořád dokolečka opakoval Ó Adonai, Adonai ribon olam

Adonai, melech melech malchajo malchajo veolmajo

A seděl a kýval se a smál se a plakal

A žil a spal a bděl a snil

A věděl nevěděl kdo je a kdo byl

A pak dozpíval

Dozpíval dokýval se dosmál se a doplakal

A bylo po šabatu

A on se smál a plakal znovu a tančil a usnul a probudil se druhý den ráno

A byl obyčejný den a byla neděle a v neděli se nikdy nedělalo a proto také nic nedělal

A vstal a napil se a sednul si a odříkal požehnání

Adonai, Adonai, Š’ma Jisrael a tak dále a tak dále to nikoho nezajímá tak už se konečně domodli!

A pak vstal znova a jakoby vstal poprvé a jakoby si nepamatoval že ten den už jednou vstával přivítal znovu den

A roztáhl záclony a zadíval se na oblohu a letadlo dělalo takový hluk že by už nemohl spát ani kdyby chtěl

A díval se na něj a doufal že letí do Izraele a doufal a rozesmál se a posílal pozdravy a potom závěsy zase zatáhnul

A oblékl se pomalu pomaličku jakoby skoro neměl do čeho a potom se na sebe podíval a kýval hlavou pořád dál a dál jako kdyby se pořád ještě modlil

A dlouhý župan mu vlál kolem nohou když se rozpustile klouzal po parketách naleštěných jeho bývalou manželkou klouzal se jako malý chlapec až se doklouzal do kuchyně

A potom co co teď co ho ten den čeká a co ho nemine

A nadechl se a znovu se rozezpíval i když neměl proč a vlastně ani neměl protože by ho mohl někdo poslouchat nebo se dívat klíčovou dírkou jak tančí a jak má radost ze života

A jedl a jedl a jenom chvíli aby se tím tolik nezdržoval a před každým soustem se znovu pomodlil a to už dělat neměl ale on to stejně dělal protože to tak cítil a připadalo mu to správné

A pak se začervenal kolik toho snědl a odstrčil talíř a nechtělo se mu ho umývat ani uklízet v kuchyni a nechtělo se mu nic dělat a den předtím byl šabat a možná proto se mu nechtělo nic dělat

A šel do koupelny a zadíval se na svůj odraz do zrcadla a díval se dlouho a přemýšlel komu ten obličej vlastně patří protože jemu určitě nepatřil

A díval se a díval a kýval se do rytmu toho dívání a pořád nevěděl na koho se to vlastně dívá a kývá

A zvedl se a odešel od zrcadla a sedl si na okraj vany a díval se do dlaní a přemýšlel a kýval se do rytmu toho přemýšlení

A nevěděl kde je ani kým je a proč tam je a co vlastně dělá v koupelně

A pak se nadechl, vydechl a zase se nadechl a zase vydechl a poslouchal svůj dech jak naráží na zrcadlo a mění se v malé sněhové vločky a potom si vzpomněl že jsou i mýdlové vločky

A vstal a vrátil se zpátky k umyvadlu a díval se a díval ale tentokrát ne do zrcadla ale na malý zelený čtvereček pěnivý a lepkavý a voňavý

A vzal ho do rukou a přičichl a ukousl si a políbil si prsty a znovu se začal kývat do rytmu toho líbání

A pak ucítil že už není tím kým byl a věděl proč se nedokázal vidět v zrcadle a proč mu ten kdosi připadal tak cizí

A rozhlédl se a polekal se a začal se třást a pak se rychle svlékl a předstíral že se chce vykoupat aby zmátl sám sebe

A talis ležel mlčky na kachlíčkované podlaze a nic neříkal a nic nevysvětloval a nic nechápal A on se díval a díval a plakal

A voda tekla a tekla a pěnila stejně jako mýdlo nebo vlastně mýdlo to nebylo a on to věděl a ono to vědělo a také nic neříkalo

A on se otočil ke dveřím a roztřásl se znovu a rozesmál se a říkal si –co když mě někdo pozoruje a diví se kde je mýdlo a kde jsem já a vůbec je to tak strašně k smíchu-

A ponořil se do horké vody a pronesl požehnání nebo možná to ani nebyl on možná to požehnání proneslo mýdlo

A nadechl se nad hladinou a potom se ponořil i s vlasy vousy a pejzy ponořil se hluboko hluboko a - a nebo se utopit to bych taky mohl když ani nejsem sám sebou a když ani nevím co jsem a rozpouštím se pořád dál a dál a dál a dál-

A zmlkl a pozoroval bublinky a dýchal a dýchal a stále zpomaloval pohyby a pak už se nehýbal a jenom přemýšlel a ani ty myšlenky už nebyly jeho

A klišé ho nenapadlo jenom přemýšlel a kochal se přemýšlením a tím že leží ve vaně úplně nahý a kdokoli může odhrnout závěs třeba jeho stará posluhovačka která mu chodila na šábes zapalovat oheň a smát se jak se pomalu rozpouští a tváří se jakoby se nic nedělo

A pak začal znovu zpívat a zpíval šábesové zmirot a smál se tomu že vůbec není šábes a zároveň se trochu styděl že porušuje zákony a že si navíc zpívá když umírá.. -umírá ne to je už ohrané- zamyslel se

A mýdlo na něj výsměšně hledělo z poličky a možná si taky potichounku zpívalo nebo vlastně určitě zpívalo když bylo on a on byl teď mýdlo a tak se patřilo aby se role vyměnily a aby mýdlo zpívalo a on se rozpouštěl v horké vodě

A okno se otevřelo dokořán a do koupelny vletěl holub a chvíli zmateně poletoval a tloukl křídly do zrcadla a do skříněk a do umyvadla a pak spadnul na zem

A on už se nedíval nesmál neplakal a jenom potichu ležel a voda šuměla a šuměla

A pták znovu zakroužil nad hladinou a on už se nadechnout neuměl

A ve váze voněl vřes