Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cesta

13. 02. 2007

745

Autor

andbart

Moře je čas

svit hvězd jen náš.

Pojď blíž

dej hlavu níž

jinak to nepoznáš.

Nekráčej tmou

na cestu hleď.

Zrak ti jen nestačí.

Mnou se nech vést

v noci se svézt

než ráno přikvačí.

V cestě je prach.

Hvězdný jas

pozbyl svůj svit.

Zůstal jsem stát.

Ač tě mám rád

bez Tě zkouším žít.

Nadešel čas

na cestu zpátky.

Já na ní nestojím.

Jen ty víš proč.

Tak pro mě skoč

ať se jít nebojím

3 názory

palino8

25. 02. 2007

Dát tip

vést-svést je, neuraz sa, tragédia...

na začiatku to vyzeralo trocha sľubnejšie ako to predtým...ale koniec si zase spackal...lepší rytmus, zase samé barličky (teraz prázdny rým na prázdnom rýme...)... a áno, netreba do toho pchať rýmy...ale ani to netreba siliť a napr. a z ďalšieho verša dať na začiatok verša, možno to bude lepšie na konci predchádzajúceho...a zvýrazníš ďalšie slovo...

Ondatra the Bigfoot

13. 02. 2007

Dát tip

Lepší práce s řádkem! Ono verš není jen o smyslu, ale mnohdy právě dělení veršů naznačuje, jak se má báseň číst. Není v tom libovůle, jen možná někdy. Krom pauzy se tím i mění důraz na nějaké slova, čímž lze pracovat i se smyslem v trochu jiné rovině. Netřeba rovnat verše do skupin po čtyřech, někdy je to naškodu, trochu bych to doporučoval přerovnat. A škrtat slova. Někdy jsou bolestně zbytečná. A, jen, to - když potřebuješ slabiku, hodí se, ale když slabik je moc, nejlépe se škrtají.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.