magořiny

 

Nebe popraskalo ...Sny vstávaly a bušily na mé mozky ...Vzpomínky klouzaly jak dým ze střech královských domů...

 

         Ráno , prvního dne měsíce Had-dáru.

 

Po roce naplněném slastným Šab-sábem jsem opět ucítil rozverné dítě ...Bylo děsné a přitom nenasytně svaté ...

         Dlouze jsem se díval na obraz v mé koupelně .Nastaly dny , kdy nestál o mou přízeň .Vzpomínky bodaly ...na duši přibyla jedna čára -něco jako jizva .Noc dosáhla svého jitra .

 

„Dobrý den.“

„Tak už konečně do práce .“

„Prý budete Vychovágatěl .“

„Ano“

„A to budete učit děti ?“

„Ano“

„A kde ?“

„Vypadni ...“

„Petře !!!“

 

Najednou se mi vynořili dvě postavičky .Ta první :poskakovala ,smála se , červenala ,kroužila rukama a něco pořád brumlala ...

         „A ta druhá ?“

         To jsem byl já .Bylo to jako ranní modlitba , hygiena duše nebo co. Vzpomněl jsem si na Černého, jak ve svém hospodském opojení blbnul naše hlavy tím , že ho už pořádně tlačí mozkový měchýř. Smál jsem se ...

         Vzpomněl jsem si na místa ticha ,kde jsem ležel v trávě , v zemi ,kde pochod času usnul věčným spánkem .kouřil jsem ...Závoj minulosti rozprostřel sítě .Nastal čas vstát a jít .

        

          Nádraží ...

 

Autogus ,co rozváží školáky ,dělníky ,inteligenci ,mě ,do svých teplých ,předem zbudovaných obýváků,krájí rázným pohybem kol věčnou mlhu .

 

         „Vypadá děsně“

         „Asi taky přebral:“

         „Blbec.“

 

         Usedám a nechám se unášet ,někde v hlouby duše se mi vysmívá melodie a slova padají do tmy : probouzí se město -němé barikády .Komín kouří jak parta chuligánů ,co zkouší za domem první cigaretu...

 

 

 

         Je mi zima ,žaludek nic moc ,hlava mě svírá ,připadám si jak na hrnčířském kruhu.

„Někdo tě hněte ,formuje ,točí ,uplácává ,odřezává ...“

Černý přebral .Poznal jsem to podle toho ,že se usmíval na Blondýnku a spadl pod stůl ...na zem ...auto ...na mě...Byl to jeho úděl .

 

„Nech mě zemřít“

         „Černý ,kurva ,nech toho“

        

         Vytáhl mě ven .Všichni se smáli ,sousedé nadávali ,psi štěkali ,lampiony hořely .Měsíc ,stromy ...Ruce jsme měli potřísněné krví -to byl hlas duše.

         Pršelo ...Šli jsme jak ztroskotanci ,kapky tančily swing , tma...Dost dlouho jsem stál s tebou Berenis ,dost dlouho ,abych si poprvé uvědomil tvou krásu .Žhavé rty nás přitahovaly .Mluvili jsme o  všem možném , jen ne o sobě ,ještě nenastal ten čas ,co zabíjí stud . Bušilo mi srdce .

        

           „Sbohem Berenis“

         „Sbohem Petře“

        

Když se naše  středy rozcházely v ostrý úhel ,pocítil jsem ostrou bolest .Něco jako bolest ztráty .Byla jsi sama a já nebyl sebou .Šel jsem na sever .

 

Šel jsem na sever .

 

Černý ,Rus , Perník mě podporovali .Perník byl fajn chlap .Vždycky jsme obdivovali jeho smysl pro povinnost .Stačily mu dvě hodiny ,aby mohl být svatý .Vydržel hodně ...Říkal ,že to nanejvýš dotáhne do pětadvaceti .Miloval hudbu . Rus byl dobrák ,taktik ,stratég.Ještě teď slyším ,jak říká ... „V zájmu diplomacie“ .Byl skvělý herec ,málo pil a žral nevinné lidi .Černý zdědil po předcích lásku k Podvodce .Byl svobodný ,měl hloubku , umělec...Tvořili jsme grupu .

Vrátil jsem se k Berenis .Byli jsme jiní ,už ne děti .Byla komplikovaná a já ve své roztříštěnosti nebyl schopen vnímat její cit .Obdivoval jsem ji...

         Ranní cesta autobusem ubíhala úměrně k bolesti mého člověka .Domy se skláněly ,červíčci odtahovali výkladní skříně ,plakáty cedily nápisy, známí pokyvovali hlavou .Miloval jsem ten čas zrození .Čekání na něco , co má přijít ...

         Potkal jsem Kláru .Byla mladá ...Jejím srdcem jsem vcházel do jiného světa ,krásného světa .Mluvila o Berenis , potom mě líbala ...naše těla srostla obalena  kůrou ,prohřátá ohněm ...Budila mě k ránu ...Odcházel jsem jako pes ,co podvedl svého pána a přitom necítil vinu . Jako , když měníte koloběh dějin , kde všichni vás cpou někam na jih a vy chcete na sever . A potom zjistíte ,že střelku vašeho kompasu někdo zmagnetizoval .

         Potkal jsem Berenis -zamiloval jsem se ...

         Potkal jsem Kláru  -zamiloval jsem se...

 

 

Zhluboka se nadechnout ,vykročit pravou ááá jdeme.

„Dobrý den.“

„Čau děcka .“

„Jak se vede...“

„Kdo má čtení , já ?“

„Máš rozcvičku .“

„V triviu budou počty ?“

„Nahlásil jsem tě na oběd“

„Mohl bych sloužit přesčas.“

„...kolegové , mládeži ,začínáme ...“

 

Zapomněl jsem na svět .Získal jiný.Stojím tu sám se svým Bogem . Moře pokřivených duší .Nebo jen jedna a moře krásných těl ? Přišli čumilové od novin ...Nepochopili ,že i my jsme lidé ...Debilové...

 

Byl jsem dost opilí ,abych poznal sebe .Do tváře mi psala zrůdnost .

 

„Sbohem Berenis.“

„Sbohem Petře.“

 

Živila mé sny .Schoulil se k ní jak lvíče ke své matce .Viděl její tvář . Jak se sklání ...Protínání v nás ustalo -nastal den prvý .Ucítil jsem bolest únavy ...Všichni tančí něco pro mě podivného a já ,i když chci ,nemohu .Nadešla ta chvíle ...?Jsme herci ,Berenis,pouze herci .A ty sedíš a koukáš svýma kocourkovskýma očima ,povídáš mi o divadle ...Chci slyšet něco jiného ,něco o tobě Berenis ,třeba že jsi se opila ,že jsi zahnula ,že jsi sprostá ,že jsi někoho kopla do prdele ...Ne , neslyším.Jsi dost svatá ,abys to udělala ? Ale co je to svatost ?

Když se s půlnocí vracím domů ,pozoruji hvězdy ,rozlétávám po trávě před tvým domem ,tělo s duší ,holubici ...Černý je vyčerpaný .Rus spí .Perník klopýtá o svou nohu .

 

„Petře ?“

„Ano ,jsem ...kouřím...“

 

Zjevil se mi .

 

Byl světlý a zářil ...ukázal mi ústa -krev , uši , prst ...Mluvil v cé duru  :

 

„Pojď , ukážu ti Beránka .“

„Proč ne , když to bude o tobě...“

Jeho křídla - sníh .

„Ruah“ volal  „Ruah“

„Tam ,tam ,podívej ...“

 

Okolnosti a má duše mě donutili ,abych odcestoval .Já a Rus jsme natáhli bágly přes hrby a šli ...Vylovili mapy ,kanady a indiánské čelenky .

Zjevil se mi Otec ,vysvětlil mi,že od Vyššího otce dostal příkaz opustit planetu Y.Mám se jako ovce bez pastýře ...

 

„Tys o tom nevěděl?“

„Petře ,neslyšíš ?“

 

Po setkání s Bogem jsem potkal přátele z klubu x .Seděli na schodech ,míchali ,drnkali na šestku ,chrčeli krkama.Mezi nimi Berenis a Klára .Klára mě bodala pohledem...

Vytáhli jsme křiví nohy :Zlatá ,Černý ,Petr . Zastavili Berenis a začali lovit ,noc už byla připravená ...Popíjeli pivo,kouřili ...poslouchali Floydy.Černý rozhoupával duši.Zlatá pařila rty .Berenis srdce . Nerozuměl si .Mámu ,po setkání s Bogem , odvezli do Hospitálu.Natáhli jí hadičky od nosu k ruce a potom někam vzhůru .Kolikrát ho ty ruce hladily a teď zakouší bolest .Připadal si jako marnotratný syn své matky ...Divadlo skončilo ,den se převalil v druhý..Lampy , ulice hořely ...Šel jsem s Berenis...Doprovodil jsem ji k domu ,kde byla zakletá včela .Neměla oči a bílý jazyk hltal každou nevinnou noční můru . Vložil jsem jí ruce do dlaní .

 

„Sbohem“

„Sbohem“

 

Otočil se a nastavil záda .A pak už byl sám .V duchu objímal své přátele ,velkého otce ,matku , kolegy z klubu x , grupu , Kláru ,Berenis...

Brodil se asfaltem a hledal domov .Mířil na sever...

 

                                                              Petr

 

---