Některé právní aspekty senzibilství

Myslel jsem, že senzibil jako zaměstnání neexistuje. Minulé dny mě přesvědčily o opaku. Dá se to někde studovat, nebo stačí, že se za senzibila prohlásím? Kolik musím předpovědět  událostí a s jakou přesností? Je na to nějaká komise? Případně žebříček úspěšnosti senzibilů? U kandidátů na svaté je počet a charakter zázraků jasně dán předpisem církve.  Ale co senzibil? Má na to Ministerstvo vnitra vlastní vyhlášku? Bude dostatečné, když uhodnu co bude k obědu, nebo jestli vyhraje Sparta? Jaký je rozdíl mezi senzibilem a úspěšným sázkařem? Jsou-li senzibilové oficiální profesí, mají též oficiální zákaz hrát hazard? Jestli ne, tak bych chtěl protestovat – my ostatní jsme tudíž ve značné nevýhodě. 

         Pokud profese senzibila neexistuje, pak je tu další aspekt. Předpoví-li senzibil falešný teroristický útok na letiště, jde o šíření poplašné zprávy? Jaký je pak rozdíl, když někdo zavolá do ředitelny, že ve škole je bomba? Je  nepostižitelný, když se prohlásí za senzibila? Stačí, když se ke svému podezření adresně přihlásí?  Může se bránit tím, že uhádl pohlaví nenarozených dětí u všech svých sestřenic nebo tím, že v hospodě říkal, že letos bude zima na draka? Stačí to, aby se kvalifikoval na senzibila? Vyfasuje škola transportér a dvaadvacet policistů ke své ochraně?  Je ochrana letiště důležitější než ochrana školy? Děsím se takových otázek!

         Senzibilové většinou sdělují špatné zprávy. Byli jste někdy u senzibila, který by vám řekl, že jste zcela zdrávi? Pak také neexistuje špatná zpráva, kterou by někdo nepředvídal. Jde o kategorii senzibil – katastrofikus. Určitě jste si všimnuli, že jsme přežili několik konců světa jen za posledních 10 let. A to je  předpovídala elita v kategorii věštců. Já osobně jsem celkem rád. Pokud patříte k těm, které nespolehlivost předpovědí roztrpčila, tak nezoufejte. Konec světa se určitě blíží a jednou nakonec přijde. Chcete-li se dozvědět pozitivní zprávy, pak jděte raději za kartářkou.

         Před léty jsem  jednu vědmu potkal. K mému překvapení mi řekla, že jsem nadaný senzibil. Přesněji senzibil-diagnostik. Moc  jsem nevěděl, jak se svou nově nabytou kvalifikací zacházet. Co kdyby se ředitelství nemocnice dozvědělo, že na kardiologii pracuje senzibil? Třeba by nám pak seškrtalo finance na nový ultrazvuk! Vždyť senzibil přístroj za několik miliónů nepotřebuje. Jinak se k celé situaci staví pojišťovna, která trvá na tom, abych si v případě provozování vlastní soukromé kardiologické praxe přístroj zakoupil. Co úřad, to jiný přístup k senzibilům.

Všimli jste si někdy, že se mezi lékaři senzibilové téměř nevyskytují? Já osobně žádného neznám. Tedy až na mne samotného. Zato znám senzibily topenáře, inženýry, bezdomovce nebo dozorce ve věznici. Ani u sebe si nejsem senzibilstvím jistý. Vím, že jsou lidé nemocní, protože jsem jich  kolem 30-40 tisíc již vyšetřil a řadu z nich léčil? To by byl pak senzibil skoro každý zkušenější lékař. Ale je tu druhý aspekt - dává mi označení za senzibila možnost beztrestně rušit fotbalové zápasy, mezikontinentální lety nebo zasedání parlamentu? Bude někdo zkoumat můj duševní stav nebo pouze příslušnost k vyvoleným? Jakou budoucnost vlastně předvídá vědma? Tu co se stane (pak je zbytečné tam posílat policii, protože k činu stejně dojde) nebo tu co by se stala, kdyby úřady či někdo jiný nezakročil? 

Lidská mysl je velmi složitá. Nechci aby předchozí řádky vyzněly jako  vysměch názorům jiných. Sám jsem zažil několik příhod, pro které nemám racionální vysvětlení. Ale to asi většina z nás. Paranormální jevy by neměly být výlučným vlastnictvím jedné politické strany. Čili vědmy nevolí pouze ODS a KDU-ČSL a agnostici ČSSD nebo KSČM. V případě, že se budou naše státní orgány řídit podle citlivých jedinců, pak je zde zajímavý precedens. Pokud se dohodneme, že lidé  vnímající paranormální jevy jsou schopni předvídat spolehlivě budoucnost,  určitě by pak bylo levnější je sestěhovat na jih od Prahy místo radaru.  Já osobně bych byl v této chvíli spíš pro radar.

         Celé je to asi jedno velké nedorozumění. Možná je v celém příběhu ještě jeden opomíjený aspekt. Všichni zúčastnění – senzibilka, úřady i policisté – jednali v dobré víře.  Ano, v dobré víře nás chránit. Ono je vždycky jednodušší nic nedělat. Byl jsem v Paříži i v Londýně a o pár hodin mě minuly teroristické útoky v hromadné dopravě. Možná příště takové štěstí mít nebudu. Ale budu rád, když tam budou včas policisté. Byť by je tam poslala kolegyně senzibilka.