Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCesta
17. 02. 2007
0
6
887
Autor
Rézina
jedná se pouze o pár slov, myšlenek, a třeba, když se nad tím někdo pořádně zamyslí - pochopí
A dnes znovu!
Už zase. Po dvacáté? Po třicáté? – už to ani nepočítám.
Je půl šesté a pět minut, tma jako v ranci a já vystupuji z autobusu.
Moc dobře vím, co mě čeká. Dva kilometry pěšky tmou. Zcela černo černou.
Jdu.
Co chvíli se ohlížím. Ano, právě potkávám ten prázdný autobus, co jede opačným směrem než potřebuji já.
Teď jede auto v mém směru – ne, dnes stopovat nemůžu.
Projelo. Chvíle oslepení... a pak zase tma.
Pokračuji ve své cestě. Začíná pršet. Pomalu. Kapička po kapičče zlehka dopadá na mou tvář.
Les okolo mě šumí. Vyzařuje z něho klid, mír.
Je mi fajn. Strach je ten tam. Ve mně se rozprostírá pokoj.
A teď - slyšíš?
Potůček. Bublá si údolím. Stoupám do mírného kopce.
Už jsem na pastvině. Těch světýlek v dálce. Ale támhle. To kousek přede mnou.
Tam už je mé doma.
Už zase. Po dvacáté? Po třicáté? – už to ani nepočítám.
Je půl šesté a pět minut, tma jako v ranci a já vystupuji z autobusu.
Moc dobře vím, co mě čeká. Dva kilometry pěšky tmou. Zcela černo černou.
Jdu.
Co chvíli se ohlížím. Ano, právě potkávám ten prázdný autobus, co jede opačným směrem než potřebuji já.
Teď jede auto v mém směru – ne, dnes stopovat nemůžu.
Projelo. Chvíle oslepení... a pak zase tma.
Pokračuji ve své cestě. Začíná pršet. Pomalu. Kapička po kapičče zlehka dopadá na mou tvář.
Les okolo mě šumí. Vyzařuje z něho klid, mír.
Je mi fajn. Strach je ten tam. Ve mně se rozprostírá pokoj.
A teď - slyšíš?
Potůček. Bublá si údolím. Stoupám do mírného kopce.
Už jsem na pastvině. Těch světýlek v dálce. Ale támhle. To kousek přede mnou.
Tam už je mé doma.
6 názorů
Za zařazení se moc omlouvám - to jsem nějak nezvládla. Snad příště.
Gunhead: dva kilometry pro holku, která má děsivou hrůzu ze tmy jsou velice dlouhé...
na tvou druhou otázku odpověď neznám - možná - něco mi říkalo, že to prostě nemám udělat, hm?
Flavia: pochopila jsi
ano, atmosféra - to je přesně ono =)
pochopit... buď není tolik co, nebo jsem nepochopila. Ale spíš mě to zaujalo atmosférou. Ta je vykreslená velmi pěkně.
Asi je pointa v tom, že i když to jdeš po dvacáté, po třicáté, pořád to pro tebe není stereotyp.. ale povídka to neníííí... a chybí mi tam pořád ten závěr, nestačí mi, že dojdeš domů, něco mě tam.. nevím :-D
Hm, skor by som to dal medzi nezaradene, ako medzi poviedky...Velakrat som takto "cestoval" v noci pesi domov...aj ked to bolo v ramci hlavneho mesta...ale viem, o com to je. No na poviedku to podla mna nestaci. Nebolo to sice ani zle, ale k tipu mi chybal maly kusok...