TIM A DIM-11

Část jedenáctá

Tim a Dim současně vběhli do rámů dveří, což mělo za následek, že jimi neprošli, praštili se rameny o ně a hlavami zároveň o sebe.

„Ty blbče!“ rozkřikl se Dim, který jako Tim, ležel na kamenné podlaze a držel se za hlavu.

„Já jsem myslel, že to proběhneme,“ soukal ze sebe Tim.

„Ty vopravdu přemejšlíš kolenem!“

„To je dobrý přirovnání. A kterým?“

„Voběma!“

„Radši budu přemejšlet hlavou.“

„To bych ti radil. Musíme nějak utíct těm Němcům!“

„Prostě se někde schováme a pak při první příležitosti zdrhneme!“

„To mě taky napadlo! Hlavně musíme pro naše zbraně!“

Oba poté proběhli několik místností a za chvíli se ocitli v té, kde byl na stole položený samopal i automatická puška.

„Hele, vlezeme do týhle velký skříně! Tam se voba vejdeme!“ vyhrkl Tim a prudce otevřel onu skříň, načež do ní rychle vkročil. Narazil však na zavěšené oblečení, ve kterých se vzápětí zamotal. Pak se ozvalo několik tlumených nadávek, načež  ze skříně vylezl obalený šaty.

„Co to prosím tebe vyvádíš!?“ vyhrkl na něho Dim, k němuž Tim dolezl po kolenou a vrazil mu do nohou. To mělo za následek, že on na něho spadl a oba se ocitli na podlaze. Vzápětí se i Dim do oděvů zamotal a místností se rozlehly dvojhlasné nadávky.

„Přestaň tahat za ty šňůrky nebo mě uškrtíš!“ vyjekl Dim.

„Jééé Dime…já mám na sobě poprvý navlečený ženský šaty!“ ozval se Tim.

„Ty vole! Jestli nás tu takhle najdou Němčouři, tak se pochčijou smíchy!“

„Třeba by nás v první chvíli považovali za hradní dvořanky.“

„Ty blbče, jde nám vo kejhák!“ zařval Dim a několikrát Tima nakopl do zadku. Ten se rozplácl na podlaze a dojel na ní ke zdi, u které bylo stočené lano.

„Dime! Mám nápad! Tímhle lanem se spustíme z hradeb. Vypadá to, že je dlouhý!“ pronesl a rychle lano popadl.

„Konečně tě napadlo něco rozumnýho!“ zajásal Dim a oba zanedlouho doběhli na hradby.

„Je to dobrý, Němčouři tady ještě nejsou! Spusť to lano dolů!“ vyhrkl Dim, který stál rozkročmo se samopalem na hradbách, zatímco Tim se naklonil přes okraj hradeb.

„Jééé Dime… vono mi to lano spadlo dolu!“ ozval se po chvíli Tim.

„Ty debile! Proč si ho neuvázal!“ rozkřikl se Dim.

„Vono mi nějak vyklouzlo!“

„Větší vůl, než si ty, v žádný armádě na světě není!“

„Křič, když tak potichu nebo nás ty Němčouři uslyšej!“

„Jen ať vědí, jaký pitomec proti nim bojuje!“ rozkřikl se Dim, přičemž mu vlétla do úst moucha, načež vytřeštil oči a bzučivě se rozkašlal. Tim hned k němu přiskočil a počal mu pěstí bušit do zad, což mělo za následek, že Dima povalil a zároveň na něho spadl.
„Vokamžitě ze mě slez! Málem jsi mi vyrazil dech!“ vysoukal ze sebe sípavě Dim.

„Já chtěl z tebe vyrazit tu mouchu!“

„Pozdě! Bude mi bzučet v žaludku! Teď ale musíme zjistit, kde sou Němci. Přískoky vpřed!“ pronesl Dim. Oba se pak přikrčenými přískoky rozeběhli podél hradeb, ale vzápětí si navzájem podrazili nohy, načež se rozplácli, jak širocí tak dlouzí.

KONEC JEDENÁCTÉ ČÁSTI

---