Believe

Kapitola 1
Aneb úvod je úvodem

Na první pohled obyčejná holka, řekli by jste si. Na ten druhý, zkoumavější už začínáte přemýšlet….

Vítejte v mém životě, a jak na druhý pohled zjistíte , tak v neobyčejném životě….
Jmenuji se Elizej (Význam tohoto jména:osvobození). Co se vlasů týče - i když je velice ráda barvím a melíruji, tak jsou po většinu času světle hnědé…
Jako každý puberťák jsem s našima určitou dobu nevycházela a jako skoro každý puberťák jsme z toho vyrostla, až moc rychle….
Že jsem zvláštní , nebo spíše že mám zvláštní schopnosti jsem začala přicházet velice pomalu, zapadalo to do sebe jako střípky skla… Celý obraz ale ještě neznám, snad časem…..

Jako malá jsem si s mamkou hrály… Například : ”Mysli si číslo a já jej budu hádat”Většinou jsem jej uhádla…Když jsem byla na druhém stupni základní školy, tak jsem začala jezdit autobusem…. Během čekání na autobusové zastávce si vedle mne někdo stoupl…A mně se vám najednou přitížilo, a cítila jsem , že chci kašlat(i když jsem byla naprosto zdravá) “Hepšíík” zakašlal ten vedle mne….Říkávala jsem si “To je jen náhoda”. Někdy jsem jela autobusem a byla jsem velmi spokojená, pak někdo prošel a má nálada šla na bod mrazu , podívám se na toho člověka, a on je velmi zachmuřený…. Nebo mám chuť brečet prošla kolem mne jedna slečna a mě se najednou chtělo smát, za chvíli se slečna začala smát…..Co se typologie člověka týče, tak to mě stačil jeden pohled…. A pletla jsem se málokdy, vlastně nikdy … Tyto schopnosti ale odcházely a nové přicházely……(krom vykládání karet, to my vyšlo vždy a všude...)

Když jsem byla malá tak jsem měla kamarádku, jmenovala se Nery , problém byl v tom, že jsem ji viděla jen já…. Jsem jedináček a tak jsem si s ní hrála a povídala…Měla černé dlouhé vlasy a většinu času levitovala(vznášela se) kousek nad zemí. Později (kolem třetí třídy) jsem pochopila kdo je….anděl.. A v tu dobu mi také sdělila ”Už jsi velká dost a jsi již částečně připravena, tvůj čas nastane, neboj se. Já teď musím připravit další…!” Pohlédla jsem na ni s očima zalitýma slzami a zeptala se jí”A uvidím tě ještě někdy?” Nery :” Když ti bude nejhůř tak v duši nebo nahlas řekni mé jméno a já přijdu!” Věděla jsem že odchází a smířila jsem se s tím…Myšlenka že ji ještě někdy uvidím mě nějak uklidnila….

O pár let později(tedy už v přítomnosti….)

Abych to tedy upřesnila. Jsem z jedné poloviny člověk a z druhé poloviny démon.

Tyto dvě části se ve mě občas bijí a já se je snažím ovládat(i když to někdy dosti dobře nejde), což také vysvětluje změny mých schopností...

A něco o Nadin- seznámily jsem se na škole.Nadin je čarodějka…. Je o něco starší než já , tudíž své schopnosti ovládá lépe. Obě dvě se snažíme držet naše tajemství v tajnosti, jelikož lidé kolem nás by nás považovaly za blázny nebo bychom skončily pod zkumavkami….