Jsi...

Jsi sen,

který se objeví a zase zmizí...

Jsi pouhý přelud, nepolapitelný a jsi svůj...

Jsi tady a zase pryč,

jsi jako pára, která mizí v paprscích slunce...

Jsi jako hůl, která je oporou každého poutníka...

Jsi jako slunce či měsíc,

pod jejihž září se mi zalesknou slzy...

Jsi jako déšť,

co vytváří duhu,

co od něj zvedá se prach...

V oparu snů vidím Tvou tvář a slzy mi po tváři tečou,

 že nejsi tu se mnou,

že jsem tu sama...

Snad myslíš Ty na mě,

ja spíše myslím, že spíš...

Tedy do Tvého snu,

 přeji Ti, abych i já mohla vstoupit,

na loď, na tu, co nás odveze k našemu snu...

Pak do ucha budu Ti šeptat,

že jsi jen sen, který se objeví a zase zmizí...

A že chci já být Tvým snem,

co se objevi a zůstane s Tebou...