Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRetikulum
25. 02. 2007
3
11
1883
Autor
Kili
Balada o buňce :)
z plna hrdla dělilo.
"Bodejž bys jen trochu málo,
ty lipide mlčelo!
Poledne v tom okamžení
bičík přijde z roboty
a mně hasne u štěpení
pro tebe, ty zlobo, ty!
Mlč! Hle cukr a škrob-
štěp si-tu máš produkta!"
Než cukr, škrob i produktek,
bouch, bác, letí do kouta.
A zas do hrozného křiku
"I zkoumej tě Mendel sám-!
Na tebe, ty nezvedníku,
retikulum zavolám.
Pojď si proň, ty Retikulum,
pojď , vem si ho, zlostníka."
A hle, tu kdos cytoplasmy
stěnu zlehka odmyká.
Malé, hnědé, genů divé,
pod thyminem osoba;
o brvičkách, stěny křivé,
hlas, šplouchnutí podoba!
"Dej sem jádro!"-Vědče, pane,
pomoz, orákulum!"
Divže smrt ji neodvane,
ejhle tuť-Retikulum.
K ribozomu kráčí tiše
Retikulum jako stín:
Buňka hrůzou sotva dýše,
jádro chopíc na svůj klín.
A vinouc je, zpět pohlíží-
běda, běda jádru!
Retikulum se blíž plíží,
na ruce má sádru.
Již vztahuje po něm ruku-
buňka tisknouc ramena:
"Pro vědcovu drahou muku."
Klesá smyslů zbavena.
Tu slyš: jedna-druhá-třetí-
chromozomy láteří;
stěna cvakla, plasma letí-
bičík vchází do dveří.
V mdlobách tu buňka leží
k stěně jádro přimknuté
buňku ošpoluch' ještě stěží,
avšak jádro-zalknuté.
11 názorů
Ďábelsky výstižné i ve své zlomyslnosti
jo to jsou ty naše hory ducha v převratné hodnotě materializace světa kolem
Ďábelsky výstižné i ve své zlomyslnosti
jo to jsou ty naše hory ducha v převratné hodnotě materializace světa kolem
Neo_Pianist
19. 06. 2007
IVO má pravdu, tohle je další způsob nesmrtelnosti Karla Jaromíra, že inspiruje stále nové generace, anebo je to přímo další reinkarnace? Vázané to je, ale asi bych to stejně dala do blbinek nebo "jen tak pro radost", ve vázaných verších se očekává trošku jiný druh poezie, myslím */
Karle! Jaromíre! Erbeneee! Neee!
Tahle Polednice študácká má nekonečně verzí, vzpomněl jsem si na jednu z dávných let, která končila takto:
"Ve mdlobách tu kantor leží,
v tu ránu jej trefil šlak.
ředitele ještě stěží
vzkřísil saniťák."
sakra
já myslela
že nějaký blbý ER
mě už nezaskočí
a tady fakt netuším
co tam blbne
to ER
vůbec netuším teda.)