Jak jsem zachránila svého miláčka.

Miluju počítače.

Miluju je, dokážu u nich sedět od rána do noci, pak si dopřeju chvilku spánku, a ráno jedu zase. Miluju je, ale zároveň nenávidím. A to tehdy, když u nich sedí někdo jiný, a já na něj nemůžu. Když vidím, jak si třeba moje kamarádka Sofie chatuje přez komunikační program ICQ s několika lidmi, flirtuje a baví se, a já jí pozoruji, jak se usměje , pokaždé jí přijde lichotka, na své krásé, štíhlé, opálené, sexy nohy, které si denně fotí, a posílá svým obdivovatelům, mám chuť jí plivnout do ksichtu a hodit jí klávesnici do záchoda, jak jsem strašně nervózní, že nemůžu být právě teď na jejím místě. A ještě si mě nevšímá. Tse!

A to teprve, když u té kouzelné věcičky sedí můj přítel. Opatrně mu nakukuju přez rameno, jestli nepošle jednu pusinku navíc svojí dlouholeté přítelkyni, nebo s ní dokonce neflirtuje.

Kdybych mohla, uvázala bych si počítač na nohu a nikoho k němu nepustila. Někdy si říkám, jestli jsem tomu nepropadla jako třeba gembler automatům, ale pokaždé si namluvím, že tohle je přece hloupost, a že bez toho krámu dokážu taky existovat.

Nedokážu.

Jednoho sobotního večera měl přijít můj přítel Roman ke mě domů, abychom společně oslavili naše výročí dvou společně strávených let, plných lásky, hádek, sladkého usmiřování a samozdřejmě sezení u počítače. Jelikož jsme se seznámili po internetu, asi vám dojde, že máme společnou zálibu.

Koupila jsem si na sebe pro tuhle příležitost nové spodní prádlo (zdůrazňuji, že bylo rajcovně červené, krajkované a hebké na dotek), potom taky lahev šampaňského, jahody, olivy, a nakonec dáreček - úplně novou luxusní klávesnici.

Když Roman přišel, bylo všechno připraveno a dokonce si všiml, že jsem se stavila i u kadeřníka ( Který si na mě dal tentokrát opravdu záležet , a pravdědobně čekla tu samou vstřícnost, při placení a samozdřejmého dýška. Dočkal se.). Pochválil mi můj nový účes, položil na stůl květiny a pak vyslovil tu naprosto příšernou větu, kterou jsem tolik nenáviděla:

Já se ještě mrknu na mejly, než začneme slavit, jo?

Co jsem měla dělat. Mrknout se na mejly znamenalo deset minut dělat nevím co, koukala jsem se za ním na televizi a nedočkavě a hodně nervózně si kousala nehet na pravém palci.

Tak a je to.

S ulehčením jsem oddychla, ale stejně mi zkazil celý večer. Z klávesnice měl ohromnou radost, mnohem větší, než z mého nového spodního prádla. A tak jsme to oslavili standartním sexem, jako vždycky, šup sem, šup tam a Roman usnul po dávce šampaňského a hormonů, které se mu rozlítali po těle, když bylo po všem.

Ležela jsem a koukala smutně do stropu. Byla už tma. Takhle jsem si to teda nepředstavovala. Vstala jsem, pohnula myší, aby se rozsvítil počítač a sedla si do měkké židle.

A vida, Roman se neodhlásil. už už jsem klikala na odkaz Odhlásit uživatele, ale asi jako u každé ženy, zvědavost byla silnější. Otočila jsem se, Roman spokojeně pochrupkával. Najela jsem myší na Doručená pošta a uviděla zahlcený email zprávami od Michaely.

Michaela byla moje dobrá přítelkyně. Často mi radila, jak se zachovat v různých životních situacích. Byla to milá, sexy, mladá holka. Nedávno jsem jí potkala v supermarketu. Vlasy měla protentokrát odbarvené na oranžově blond. vypadala příšerně. Tolik k Michaele.

To, co jsem se tam dočetla, nebudu radši ani komentovat. Odporně romantické výlevy z obou stran, a jak mi nikdo z nich nechce ublížit, plánování schůzek a podobně. Bylo mi na zvracení.

Ale co. Řekla jsem si.

Vstala jsem, šla do kuchyně, s ledovým klidem vzala ze stojanu ten nejostřejší a neblištivější nůž a pak se vrátila zpátky.

Roman byl ve spánku tak sladký, až se tajil dech. Škoda ho. Když jsem mu podřízla hrdlo a přikryla ho peřinou, sehnula jsem se pro novou klávesnici. Zapojila ji do počítače a usmála se.

Tak, miláčku. A už mi Tě nikdy nebude znovu okupovat.

Klikla jsem myší na Odhlásit uživatele.