Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrach z *****
26. 04. 2001
7
0
1285
Autor
Mustal
město politý sluncem
ruch na chodnících
auta autobusy
čáry na stolech sdělení v lavicích
tupá neschopnost v hlavě
město rozsvícený
a slovům není rozumět
hlasy města šaty sjely na zem
zpívají melodie jak uzel na oprátce
s chórem slunce když podtrhnu židli
a stínem naděje stála tu a s ní
nad samotou ortel smrti
jenže to byly jenom iluze
na hodině psychologie
seděli jsme proti sobě
a občas jsme se jeden druhému usmáli do očí
ona mě a já jí
nepadlo ani slovo
a tak ....
pošlu jí dopis
ale to už je koketování s realitou
a ta je daleko horší než sen
probudím se nejhůř s kocovinou
na psychologii to začíná
já tam už jednou skončil
Matyjustin
24. 06. 2001
říkám, že seš dobrej!
a tý reality se neboooooj :))))
ona je taky někdy sladká jako snění, když na to přijde... :)
*!
Nejdřív jsem si říkal nic moc, ale pak mě to přesvědčilo. Ten konec je prostě svělej!