Dopis

"To už je po třinácté."řekla si když zmáčkla červený telefonek na svém mobilu.Už zase ji volal.Už zase jí chtěl říct jak moc ji miluje.Už zase ji chtěl někam pozvat,kamkoli,chtěl být s ní.Odmítla ho.Když mu poprvé řekla,že nemá zájem,řekl si,že se to změní.Že třeba se do něj zamiluje.Zkoušel to dál,pořád dokola.Byla tak krásná.Školní kráska,prostě dokonalost sama.A kdo říká že dokonalost neexistuje,tomu by to tenhle mladík rychle vymluvil.No,možná dřív.Teď už ne.Rozhodl se s tím skončil.Už nebude dobývat její srdce,už nebude se snažit upoutat její pozornost.Konečně mu došlo že tohle nemá cenu.I když,lepší by bylo,kdyby mu to nedošlo.S rozklepanou rukou a velkým odhodlání vzal papír a tužku a psal.Psal dlouho,hodně dlouho.Popsal snad 2 bloky než se mu podařilo správně se vymáčknout.Napsal dopis,dal ho do obálky a tu nechal ležet na nočním stolku.Vše co kdy chtěl jí říct,bylo v tom dopise.A také to,co si o ní teď myslí.Vzal do ruky pistoli a ani nepřemýšlel.Prostě to udělal.Rychle se sklátil k zemi a v bolestech umíral.V bolestech v srdci.A zbyl po něm,už jen ten dopis.Dopis na nočním stolku pro jednu obyčejnou barbie která mu zlomila srdce...

---