Neklid

Neklid

Mé srdce je rozpolcené,

neví, co prožívá,

nevidí cestu, kudy dál,

nezná mezí;

co si počnu a jak  rozpoznám

lásku, smutek, samotu,

vše je tolik si podobné;

vše se spojuje v jeden  zmatek,

tíseň, neklid a smích.

Mé srdce je jako ohnivá koule,

nezkrotné, divoké spalující,

hledí, kde se čeho chopit,

kde nadělat  zlo a lásku dát;

jsou to zmatky čaroděje 

nebo snad mé mámení?

Snad dočkám se jednou klidu,

přijde to, co očekávám

zmatek opustí mé srdce a

rozpolcenost se vytratí,

já najdu  to, co mi tak chybí,

neb stane se ze mě jen stín člověka,

co stále hledá  nepoznané

a nenajde nikdy klid ...