Reality Show

Šedivý opar smogu začal pomalu žloutnout, slunce tím hlásilo celému lidstvu, že nadešel další den. Pro některé to znamenalo nudnou pracovní rutinu odvedenou dobře a rychle, protože se báli přijít o místo. Pro většinu přemnožené lidské populace však začínal každodenní boj o život. Petr ležel ve svém improvizovaném příbytku z kusu křesla, několika pneumatik a ocelové vany. Díval se toužebně do dálky, kde se za skládkou tyčila lepší civilizace. Svět lidí v oblecích, kteří se nebojí o jídlo a nemají strach z kyselých dešťů, protože žijí pod kopulí. Lidí, kteří se takovým, jako je on snaží pomoct, nebo se baví jejich vražděním. Jako každé ráno, předtím než se vydal shánět něco k jídlu, vytáhl zpod několika vrstev hadrů, které měl na sobě svůj nejcennější majetek. Otevřel Bibli a díval se na shluky písmen. Přestože neuměl číst, věděl že se v ní mluví o ráji a o tom jak důležité je věřit v Boha a modlit se k němu. Prolistoval několik stránek hustě popsaného textu a dlouho na ně zíral ve snaze jim porozumět. Bible v tištěné podobě je jistě vzácná. Od sběratele by za ni možná dostal dost peněz na malý byt a jistě by z nich dokázal žít skoro měsíc. Mohl by si za ně koupit i elektronickou Bibli které by rozuměl. Radili mu to ostatní bezdomovci. Někteří se mu ji poté pokusili vzít. On však ví, že ho Bůh slyší i když neví jak k němu mluvit. Zatímco se Petr zabýval modlitbami a vzpomínkami, venku začalo pršet. Po chvíli se do jeho úkrytu začaly stahovat krysy z okolí, což mohlo znamenat jediné - další kyselý déšť. Viděl již několik takových, kteří nestihli najít úkryt. Byl na ně úděsný pohled. Nebožáci rozežraní kyselinou, požíraní krysami a těmi otrlejšími z bezdomovců. "Je třeba se však na deště dívat z té lepší stránky" pomyslel si a rychlým dobře nacvičeným pohybem chytil jednu z krys a zlomil jí vaz. Nezapomněl poděkovat Bohu za tuto náhodu, protože jistě on zařídil, aby krysy hledaly úkryt právě v jeho příbytku. Zatímco založil oheň, připravil si na něm krysu a snědl ji, venku pomalu přestávalo pršet. Slyšel, že dnes mají zase přijet lidi z televize. Jsou to hodní lidé tam zevnitř, které jistě posílá sám Bůh, protože pokaždé když přijedou, jednoho vezmou s sebou dovnitř pod kopuli a dají mu práci, byt a stravu jen za to, že něco předvede. Po poledni přestalo pršet a tak se většina obyvatelstva venkovního světa vydala blíž ke kopuli na improvizované náměstíčko kam vždy přijíždí lidé z televize. Když dorazil na místo, nemohl věřit svým očím a Božské dobrotivosti. Nejen že tam byl štáb, který brzy vybere jednoho šťastlivce pro splnění úkolu, jenž pojede do toho ráje jídla a odpočinku. Po náměstíčku jezdil obrovský vůz, na kterém stáli lidé od televize a házeli do davu chleba. Chleba!!! Takový luxus. "Dámy a pánové, vidíte jistě, že atmosféra zde je úžasná. Máte ještě posledních pět minut abyste rozhodli pomocí svých hlasů o osudu jednoho šťastlivce, kterého dnes zachráníme. Vyberte mu úkol. Máte poslední šanci rozhodnout o dalším průběhu naší reality show "Co všechno udělají." Ze skládky, Bob Záhorský, se těší za chvíli nashledanou u naší skvělé show!" "Taktak jsem to stihl" pomyslel si Petr. "Dnes bude můj velký den, cítím to. Bůh mi dnes přeje." A zatímco koukal na moderátora který si upravoval své krátké dozadu nagelované vlasy a líčil se, aby vypadal ve světle kamer co nejlépe, ostatní skákali a rvali se o chleby, kterých nemohlo být nikdy dost. "Dámy a pánové je zde opět Bob Záhorský a protože je prvního v měsíci, můžu vás opět přivítat u vašeho oblíbeného pořadu. Nyní poprosím naše chlapce aby uklidnili tento dav, abychom mohli přejít k výběru našeho hosta." Na jeho povel vystřelilo do vzduchu několik ozbrojenců hlídajících vůz s chlebem. Všichni věděli co to znamená, a tak se po skládce okamžitě rozhostil klid.¨ "Výborně, a teď milí bezdomovci, kdo z vás je věřící?" Bob se usmíval od ucha k uchu, tuhle část miloval. Asi dvacet ubožáků v hadrech začalo poskakovat a křičet já! Já! Já! "A kdo z vás má tady u sebe Bibli, Korán nebo nějaký důkaz své víry?" Lišácky se ušklíbl Bob. Náhle si Petr uvědomil že právě on jediný mává svou Biblí ve vzduchu nad hlavou, že on dostane tu šanci na nový život. "Ano dámy a pánové dnes byl výběr opravdu jednoduchý, pouze tento člověk má u sebe Bibli. Musím říct, že jste vymysleli opravdu zajímavý úkol. Nuže přistupte blíž pane." Petr skoro hypnotizovaně prošel na pódium kolem ozbrojenců hlídajících dav až k Bobovi - tomu božímu samaritánovi. "Tak jak se jmenujete pane?" "Petr" "A čtete Bibli často?" "Vlastně ne, jen se modlím. Neumím číst" "Aha, ale Bibli máte rád, že ano, jinak byste tohle papírové vydání, které je jistě cenné už dávno prodal" "To ano pane, tuhle Bibli bych za nic na světě nedal. To ona mě přivedla právě až sem. Až budu v kopuli, nechám si ji někde vystavenou." "No, uvidíme", řekl s lišáckým úšklebkem Bob, "co nám dnes diváci připravili." Vytáhl obálku s papírkem a dělal že je velmi zaražený. Přitom mu ale koutek cukal a nakonec si pohrdavý úsměv našel místo na jeho tváři. "Dámy a pánové. Rozhodli jste, že tento zbožný muž, pokud se chce dostat k nám pod kopuli, musí ... chvilka napětí ... bubny prosím ... musí svou knihu spálit." Po krátké odmlce: "Tak pane Petře, tady máte pořádný zapalovač a dejte se do toho." Petr stál jako opařený, v jedné ruce Bibli, v druhé velký funkční zapalovač - vstupenku do země zaslíbené, světa pod kopulí. Dlouho hleděl na obě své ruce, poté, se slzami v očích, zapálil svou Bibli. "Výborně, dámy a pánové!!! Tak tohle je opravdová reality show!!! Jsme rádi že jste s námi byli až do konce. Tento muž si vysloužil skvělý byt 1+1 na okraji města, roční výživné a možnost pracovat u našich sponzorů, výrobců psího krmiva Kosmos, krmiva po kterém i váš pes může letět do kosmu." Zprávy ze dne 6.9.: Nadešlo období neustávajících kyselých dešťů, škody na lidských životech zatím žádné, avšak na několika místech byly nutné opravy kopule. Hlášeny další pokusy bezdomovců o vniknutí do našeho města. Pořádkové síly všechny potlačily. Neznámý muž z periferie byl nalezen oběšený ve svém novém bytě. Výživné propadá televizi.

---