Život, to je pro mě neustálá změna, ne žádný stereotyp

Ne. Život pro mě není žádný stereotyp, ani náhodou. Nemám totiž ráda stereotyp, tak se o něj ani nesnažím. Když se u mě něco dlouho opakuje, cítím, že potřebuji změnit prostředí, a to taky udělám. Pokud se mi zdá, že všichni jsou proti mně, ale můj vnitřní hlas mi důrazně šeptá UDĚLEJ TO!, nikdy neváhám a jednoduše to udělám. Proč taky ne?

            Každý z nás má vytvořenou svou životní cestu. Nebo by ji alespoň měl mít, protože to je moc důležité. A záleží na každém z nás, jakou si jí uděláme. Jestli si jí vydláždíme každodenním stereotypem, nebo jestli každý den této cesty, ať už je dlouhá nebo krátká, prožijeme naplno. Já vím, říká se, že život není to co chceme, ale to co máme, ale když už jednou něco máme, měli bychom toho umět využít. Nebo ne?

            Určitě mi dáte za pravdu, že člověk, který žije neustále stereotypem, nemůže být šťastný. Prostě nemůže. Například žena v domácnosti. Ráno vstane, utíká nakoupit, aby stihla uvařit, protože obědvat se prostě musí ve dvanáct. Potom umýt nádobí, všude uklidit, obstarat děti, nachystat večeři a večer usednout k televizi a ronit slzy nad osudy seriálových hrdinek. A takhle to jde každý den. Tedy kromě toho, že se v televizi seriály střídají. No řekněte sami, je tohle život? Proč si občas nesednout do křesla a říct si: „Dneska nic nedělám.“ Vzít si nějakou hezkou knížku a relaxovat. Nebo vyrazit za dobrodružstvím, jen tak, z ničeho nic se sbalit a jít  Není to fajn? Já myslím, že je.

            „Rozum a fantazie jsou naše křídla. Jde jen o to, chtít se naučit létat.“ Člověk, který toto pronesl, má naprostou pravdu. Myslím si, že vše je postaveno na fantazii. Ventiluji svůj život do básniček. Jen tak. Pokud mě něco napadne, hodím to na papír. Alespoň tímhle si zpestřím den. Pro někoho možná maličkost, ale důležité je, že je každodenní rutina pryč a den je hned příjemnější

      Stereotyp mohou narušit i lidé, se kterými se každý den stýkáme. Někdy s tím, jindy s tímhle, v tom také spočívá různorodost. V životě potkáme spoustu lidí, mnozí odejdou bez rozloučení, ale z každého, na kterém nám alespoň trochu záleží, v nás něco zůstane, tak jako i jemu zůstane kus nás. Myslím si, že pod pojmem stereotyp si každý představíme něco jiného. Ve slovníku cizích slov se stereotyp vysvětluje jako ustálený navyklý způsob reagování na něco, jednání nebo provádění něčeho v určitém pravidelném pořadí, sledu. Já si takhle stereotyp nikdy nepředstavovala, takže mě to trošku překvapilo. Protože navyklý způsob reagování na něco, to je jako kdyby měl někdo přesný návod na to, co má říkat nebo dělat. A takových lidí je podle mě hodně málo.

Řídím se heslem: „Život nesmíš jen žít, ale prožít.“