Cesta z války

Na koni a v černé zbroji, tryskem hnal se divý muž. Věděl, že se ho všichni bojí, v ruce palcát zkrvavený, v druhé štít, na zádech kuš. Cestou z války minul cestu, letěl lesem dál a dál, myslel, že se blíží k městu, však náhle v křoví po levici, kdosi pekelně se zachechtal. Kopyta koně ryjí zemi, rytíř skáče do bláta, meč z poza pasu vytasený, krutá bude odplata. Křikem si zvednul chuť svou k boji, již soka vidí na marách, za celý ten špatny život, za to, že mu nahnal strach. Po jedné ráně zdrcující, náhle utich všechen hluk. Mizí rudo před očima, on neporazil ďábla, draka, však v kaluži své vlastní krve, leží malý, nahý kluk. Teď zbytečné je řvát a plakat, pro jednu chvíli hanebnou, pro výplody našich chorých myslí, stejně navzájem se budem vraždit, a ještě horší časy nastanou.

---