Neobyčejný zážitek

Domníval jsem se, že mám před sebou zcela obyčejný den. Den chudý na zážitky, den který nepřekvapí něčím významným. Opak byl však pravdou. Po dobrém obědě ležím na pohovce a odpočívám u televize. Hluboko v mém nitru se pomale začal odvíjet notoricky známý proces, jež nazýváme spánkem. Nijak zvlášť jsem se mu nebránil. Ba naopak, těšil jsem se, že si dopřeji tento přirozený způsob relaxace. Rychleji než mi bylo milé procitám. Jsem žádán o pomoc, abych asistoval při výměně vody v akváriu. Otráven z toho, že mám být spoluúčastníkem na tak nezáživné věci, vstupuji do koupelny, na místo činu. Plný mrzutosti spatřuji před sebou umyvadlo napuštěné vodou. Za malou chvíli se stane dočasný domovem těch malých a mrštných tvorečků. Kuchyňským cedítkem, na němž je navlečena punčocha přemisťujeme jednu rybku po druhé. Přímá linka akvárium - umyvadlo. Šance že některá z nich zůstane nepovšimnuta je téměř nulová. Jakmile se začne umyvadlo plnit rybkami, špatná nálada mě rychle opouští. Ten kdo cestuje, ví s jakými potížemi a nepříjemnostmi se musí vypořádat. Myslím si, že něco podobného zažívali i takřka průhlední živočichové v umyvadle. S vytřeštěnýma očima se chaoticky pohybovali po hladině a hledali nějaký úkryt. Když je chycen a polapen i poslední bojovník, mým očím se nabízí okouzlující pohled na společenství třech dospělých jedinců s deseti \mláďaty\. Velký Mistr, jež všechny oblékl do nádherně zbarvených těl, neměl jistě snadný úkol. Vždyť každý tvor, ač podobný, je originál, a tedy odlišný. Zatajuji dech. Moje vědomí odmítá přijmout jejich podmanivou krásu. Na okamžik si pokouším představit, že jsem onou hbitou potvůrkou v akváriu. Díky tomuto triku se tak stávám na pár jedinečných chvil třícentimetrovou rybkou. Můj mozek vnímá jen základní smyslové vjemy jako je světlo, tma, hlad, teplo a zima. Plíce, vlastně žábra, jsou plná čerstvé vody, z níž si mé tělo bere potřebnou dávku kyslíku, jež rozpuštěna ve vodě tvoří základní element mého života a životního prostředí. Poté co se i končetiny mění v ploutve, si mohu konečně vychutnat ladný, všemi částmi těla koordinovaný pohyb ve vodním živlu. Tam a zase zpět. Desetkrát, stokrát, tisíckrát, pořád a pořád dokola. Časem však dospívám k děsivému poznání, akvárium je pro mě příliš těsné. Unaven důkladnou prověrkou svých schopností začínám vnímat nepříjemný pocit prázdnoty v zažívacím traktu. Nejvyšší čas poohlédnout se po něčem k snědku! Nedůvěřivě zkoumám potravu, která zpočátku plavala po hladině, aby vzápětí klesla ke dnu. Pudově přežvykuji \žrádlo\ nevýrazné chuti. Mé nikdy nezavřené oči registrují za hranicemi vymezeného prostoru tvora, o němž vím, že nenáleží k našemu druhu - člověka. Bytost o rozměrech nekonečněkrát větších než je moje \rybí tělo\. To jeho prostřednictvím se uspokojuje nikdy nekončící touhu po jídle. Na několik pomíjivých vteřin se naše pohledy zaboří do sebe. Obraz člověka se usmívá a láskyplným výrazem mi dává najevo svůj obdiv a úctu. Každý nerv jeho těla jakoby říkal: Ve tvé oddanosti se odráží můj smysl pro řád, v zrcadle tvé krásy spatřuji své osamocení. Tvá minulost a přítomnost ve mně vyvolává pocit mystické sounáležitosti. Dosažením tohoto stupně vědomí se stávám opět sám sebou.

---