O vzniku Království spravedlivých

Nedávno jsem tady slíbil pohádku. A slib je slib. Je to kousek z nikdy nedopsané knihy pohádek.Snad poznám, jestli má smysl pokračovat... Když tak to zase smažu, mám v tom praxi :-)

Širbádovi, poté co splnil svůj hlavní úkol, byla přidělena obzvláště krásná a prostorná lampa, a jal se klímat věky věků, než se najde někdo, kdo bude potřebovat jeho pomoc. Měl ale jedno privilegium, jednou za sto let mohl z lampy vylézt sám z vlastní vůle a projít se po světě. Tak se i stalo na sklonku dvacátého století, kdy už jeho příbytek působil v jedné kanceláři jako ozdoba.
Toho dne Širbád procitl ze snu jinak než obvykle …byl celý natěšený: Tak dnes mohu já sám… A šup, už byl venku. A jal se prozkoumávat místnost, ve které se nacházel. Když se dosyta nadivil všem zázrakům moderní techniky, objevil příruční bar a v něm láhve s různobarevnými tekutinami a vůněmi. Zkusmo ochutnal z jedné, pak z druhé, nu a tak nepřestal, dokud nevypil vše, co zde bylo. K ránu, poněkud škytaje a lehce nesoustředěný, začal hledat lampu, do které by se vrátil. Lze se divit, že zabloudil?…A tak svítání ho zastihlo sladce spícího v mušličce telefonu.
Ráno když přišel majitel kanceláře do práce, první co udělal, hned zatelefonoval své lásce. Byl totiž zamilovaný a tak to znáte, samé ťuťu ňuňu a zlatíčko srdíčko, no a na konci zazněla osudová věta…a posílám pusinku !!
Širbád, přes opar alkoholu, jednoznačně pochopil svou úlohu.
Je džin a právě jeho příbytek někdo třel svou dlaní ..a zadal mu úkol. Tedy je na něm, aby jej splnil. I vydal se na cestu.
Věděl přesně, na kterou tvář ten polibek patří, jen jednu chybu to mělo, v tom království byly telefony v dost velkém nepořádku - a to byla chyba.
To zjistil hned poté, co opustil káblíky a vypadl ven na zem v Nůmu, nikoliv v Aršůtu, kam měl namířeno.
Co to… vždyť tady má být ONA… já jsem asi zabloudil. Ale protože to byl statečný džin, dbalý své povinnosti, rozhodl se, že půjde tu pravou tvář hledat. Ráno ho zastihlo už poněkud unaveného, a taky trochu zaprášeného, jak bloumá po Nůmu a marně se pokouší najít tu jedinou slečnu, které patří.
A tak ho také zastavil policejní úředník a přísně se ho zeptal:
„Co zde děláš?... A kdo vlastně jsi?“
„Hele drábe, já jsem džin, mám kocovinu a bolí mně hlava a jsem unavený a naštvaný . Mám tady doručit polibek, a to taky udělám. A nezacláněj.“
„Doručit polibek máš jooo?? No tak mi ho ukaž.“
Nu tak tedy džin přivřel oči a na zarostlou tvář smrdící žluklým olejem vlepil pusu jak trám.
„To že je polibek? Ty lžeš!!! Polibek já znám , každý večer, už více než třicet let dávám polibek své manželce na dobrou noc, a ta má pusa vypadá úplně jinak. Rozhodně není tak sladká a vroucí jako Tvoje. Jestli nebudeš spíše lhář…a kdo lže, ten taky krade!!!
A půjdeš se mnou na stanici.!!!“
A tak se milý Širbád ocitl na policejní stanici, a protože pořád tvrdil, že JE džin, skončil na psychiatrii.
Na pokoji, kde byl přijatý, ležel i pekař, který měl být hned druhý den propuštěn.
Ano nepletete se , byl to ONEN pekař z předchozí kapitoly.
Ten když poznal, jak sladký polibek džin nese, hned ho napadlo, jak by se toho dalo využít. Vyptal se ho proč tady je, a hned povídá :
„No vždyť já tu slečnu znám, bydlím kousek od ní, jestli chceš, tak tě k ní zavedu. Zítra ráno se prostě jen zmenšíš a já tě vynesu v kapse za Tvou paní.“
A jak si řekli , tak se i stalo.
Ovšem proradný pekař hned jak přišel domu, začal zadělávat na těsto. Džin ho chvíli netrpělivě pozoroval a pak řekl:
„Víš pekaři, já vím že máš moc práce, ale nutně musím za svou paní....prosím, prosím, pospěš si".
Ale místo toho aby zrychlil tempo, se ho pokusil pekař chytit a nacpat do díže jako sladící přípravek. Ale to se spletl…Zahřměly hromy a blesky začaly létat po celé pekárně. A když se to kolem rozjasnilo, tak náš pekař na scéně chyběl a stroje zpracovávaly divnou krvavě rudou směs.
Ovšem je nutné říci, že masové taštičky byly toho dne prodávány obzvláště pikantní.
Ale každý kdo je jedl, měl pocit že z velké dálky k němu někdo promlouvá a hřmí a káže o zkáze a lidské proradnosti a zlolajnosti. A pojala ho taková úzkost, že nikdo z nich již nikdy,ale opravdu nikdy neublížil ani mouše.
A tak to království proslulo jako Království spravedlivých.

A náš džin opět pokračoval ve své cestě, ale to už je jiný příběh.

---