Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNesnáším pláč
27. 04. 2001
11
0
3460
Autor
Kytička
Mám po něm mokrá očka
A taky rozmazaná
Nesnáším pláč
Všichni pochopí snáz
Jak se cítím
Nesnáším pláč
Už mě nedojímá
Chci stát pěkně zpříma
A pláč nepoznat
Nesnáším pláč
Všichni pochopí snáz
Jak se cítím
nedávno se mi chtělo plakat v náruči toho nejmilovanějšího... je to paradox, zavřela jsem oči a měla jsem co dělat, abych to nespustila a bylo to složitý. Strašně moc silnej zážitek.
Cry*
Pláč může být i vnitřní a nemusí být zvenku vidět. A může být i krásný.
sorry, že otravuju po otevírací době... to já mám dlouhodobý stav a brečet nemůžu!! a přitom to fakt potřebuju!!! mám pocit, že už vybouchnu (aspoň bude klid)
Navždy_Tvůj
10. 10. 2002
zajimave...
Plac je prilisny projev citu, ktery si muzeme dovolit jen malo... A i tehdy je to moc
jak čtu ty moudré rady nade mnou, tak mě jen napadá raději nebýt moudrým.. a po pravdě, nemám co říct,... snad jen že rozumím.
ta první sloka je taková rozpustilá, ale moc se k ostatnímu nehodí....zbytek je fajn...zvlášť ta druhá!!*
Blaznivkaaa
07. 03. 2002
Čím méně čtenář ví, tím víc má prostoru na vlastní vcítění, na "svou verzi". Nic víc to nechce, jen tip
Miroslawek
12. 06. 2001
plaas je dobra vec... clovekuse ulevi.. i dyz je mu pritom ouzko a tak.. :)))).....
Merle+Davidek: Ano, to ano. Taky si občas ulevím pláčem. Ale přesto....
Hlavně bych nikdy nechtěla poznat pláč, v té chvíli, kdy bych byla s tím, kdo ho způsobil.... To nechci....
Kyti, pláč ukazuje na něžnost dušičky. A který opovážlivec si dovoluje působit pláč naší Květince ??????
pláč je nutnost.... buď ráda, že je... pláč je jen důsledek...očistí tě... to smutek je na vině.... ne slzy
není to špatné...
ale příval pláče částečně osvobozuje, ne? ;-)
(možná bych zkusil ještě čtenáři krapet naznačit příčinu, nebo pozadí toho pláče a toho, proč ho nesnášíš...)
***--
Hermit: Ano, pomáhá... ale....
PS: Čtenáři nemusí vědět ouplně všechno.. :)
Kytička: oni stejně všechno vědět nebduou, nemusíš jim to líčit do detailů, jen tak trošku se jakoby usmát za záclonou...;)
Kytí, nepoznat už víckrát pláč se Ti nepovede. Já starej dědek se také někdy (hodně výjimečně) rozpláču. A ani by to nebylo dobře. Jean Jacques Rousseau v díle Emil napsal něco v tom smyslu, že by nechtěl, aby jeho syn nepoznal bolest, protože se musí naučit ji snášet. A pláč je reakcí na bolest - fyzickou nebo psychickou.
Coby básničku to hodnotím tipem.
**
Kdybys neplakala, měla bys pak radost ze smíchu? Pláč je moc důležitej (i když jsou to třeba jen slzy uvnitř duše) ...