Konečně Něco ! .... (aneb od Blobu k Bochníku)

… když jsem poprvé zaslechl, že v Praze na Letné u Špejcharu propachtovali radní pozemek pro novou budovu Národní knihovny (tam v místě kolejí – vysokoškolských i tramvajově smyčkových), nemohl jsem nevzpomenout na starý dobrý český institut defenestrace...; na druhou stranu, pokud to budu brát jako pomník skladby Špejchar blues…, která se může takovým chlubit? Jen jsem se po letitých zkušenostech s produkty architektů, kteří bez trojúhelníku a kružítka nejsou schopni vyprojektovat ani nudli (denně ráno probíhám střídavě pravoúhlé a kruhové cestičky jednoho takového „parku pro piloty“ mezi striktně pravoúhlým panelákovým sídlištěm na krabicovou zastávku obdobně tvarovaného autobusu, která stojí hned u křižovatky před zatáčkou – oblaka jsou mi svědkem) jistě oprávněně obával, jaký že to ten pomník bude.

A je to tady. Konečně! A Něco! Oko nad městem. Něco, vedle čeho je i ten skvostný extravagantní Tančící dům degradován do řadové bytové zástavby Jiráskova náměstí. Smekám pomyslný klobouk. A tady bych mohl skončit (nebýt ovšem v Čechách). To zde hned nadúroda přes noc vypučených odborníků architektů – estétů. Ta smršť hanlivých a odpudivých reakcí. To zaclánění, to panorama, to znevážení, ta potupa. Tedy Vážení (až dosud mnou ve vašem původním oboru) mistři (převážně) literáti, jen pár malých drobných otázeček (od laika): kde jste byli, když se stavěl obchodní dům Dyje na náměstí ve Znojmě, nebylo by vhodné (třeba i teď, po letech) zorganizovat blokádu hraničního přechodu za jeho odstranění (prý se o odstranění i jednalo, ale nejenže nejsou peníze, ale byly i hlasy proti), kde jste byli (vím čistě hypotetická otázka, ale literát pochopí), když byla gotika Prašné brány przněna těsným sousedstvím „nejokázalejšího projevu pozdní secese v Praze“ (jak se praví ve významném fotografickém průvodci Prahou, kde – jen tak mimochodem – je tento skvost zachycen jen na okraji jediného snímku věnujícímu se jinak budově Státní banky), Vám nevadí renesanční protéza na amputované Velké věži katedrály sv. Víta, mrzačící původní goticky homogenní projekt mistra Petra Parléře (ano, taky jsem si zvykl); a ta panoramata – co je to Letná za kopec (pokud tedy nestoupáte po vlastních od Vltavy ke Stalinu), když se k němu dá s Hradčan sjet dolů na koloběžce (ostatně hyzdění kdejakého vršku křížkem,  kapličkou, hradem, zámkem nebo alespoň rozhlednou či nějakou retranslační záležitostí má v Čechách staletou tradici);

A ten nejlepší argument (hodný skutečně literáta mistra) nakonec: jak prý se snoubí tvar knihy s tvarem navrhované knihovny….jestli si v ní (dobrý příměr) ty knihy (chudinky) neotlučou své rohy(!); nevím jak u Vás, ale ani já na sídlišti nesnídám jen komisárky a toastové chleby (…a vůbec: jak jen si mohly naše prabáby v těch hranatých světnicích dovolit péci pecny, ty nádherné, voňavé a křupavé bochníky chleba…)