Jízdenková čerň

Na autobusovém nádraží,

stojím sám,

sebe se ptám,

proč nepomáhám náhodám.

Smutné obrysy všech zblázněných duší,

stojí bokem, kouří a doufají,

že ji dnes uvidí, za chvilku přijde,

pár hodin tam sami,

naivně čekají.

Čerň z tváří jízdenek se rozplývá v potu,

svůj osud znají, snad už na nic se neptají,

v zadních kapsičkách mládí krotí šarm dámských boků,

na své cestovní taxe jak sbor zlých lichvářů trvají.

Každý den stejné,  jen ta šmouha  je názor,

být prvňák skončím to -

- i náš pes Azor...