Jedna trochu blbá povídka

Pohladil ji po vlasech a dívenka něco tiše zabroukala. Byla právě v té fázi probuzení, kdy se člověk vnímá okolí, ale nedokáže reagovat na podněty. Přimhouřila oči proti vycházejícímu měsíci...miloval úplněk, ale ten dnešní ho moc nenadchl. \Kdoví co vůbec myslela tím, že to není ono,\ proběhlo mu hlavou. Díval se na ty zlatý pramínky, v kterejch se třpytily měsíční paprsky a světla svíček. Tak moc se těšil na romantickej večera ona si jenom tak usne... Napil se ze skoro prázdné lahve. Sakra. Začal nožem párat břicho plyšového medvídka, kterého jí přivezl z Prahy. Když jí ho dával řekla:\Hmm...dík.\ Je to málo, ale co po ní můze chtít víc. Prej s ním nemá o čem mluvit ! Jsou moc rozdílní ! Aspoň, že ještě neřekla, že je mezi nima konec...Opatrně jí pohladil po víčkách a zabroukal: \Pusinko,...\ Nic. Spala dál, nebo to jenom dobře předstírala. \ Miluju tě. Proč nic neříkáš? \ zkusil to znova. Kdyby byla vzhůru, asi by odpověděla, že s ním nemá o čem mluvit. Rychlým pohybem setřel slzu co mu tekla po tváři...a rozpáral medvědovi ruku. Dal jí ten řetízek s pírkem...měla ho na krku. Zvedal se s tichou pravidelností. Ten její dlouhý labutí krk...a malá kulatá brada. Plné, hebké, růžové rty pod rovným a trochu širokým nosem. Pod víčky s dlouhýma řasama byly hnědozelené oči, ketré uměly zastavit tlukot srdce. Pak vysoké čelo a nad ním medově zlaté, dlouhé, husté vlasy. Leskly se. Stejně jak slzy na jeho tvářích. Už dlouho se nesnažil chytit její rychlý myšlenky za očima. A snad to byla chyba, ale v tomhle jí fakt nerozuměl. Snad má pravdu...nemají si co říct. Ani to nemělo začít ! Ale když jí chytil poprvé kolem pasu, nechtěl už zpátky. Ráda čte o světových válkách a píše básničky, kterým on nerozumí. Miluje zvířata a bojí se tmy...Kolik toho o ní věděl?! Nerozuměl jí a bál se o ni. \ Jenom spi, princezno. A až se probudíš, tak si to všechno vyříkáme,\ mluvil s ní v myšlenkách. Bude to krásný ! Jako na začatku ! Až se probudíš... \Měl bych taky spát,\ usmál se a zívl. \Dobrou noc ,lásko. Až se probudíš, bude už všechno mezi náma dobrý...,\ zašeptal jí do ouška. Nůž se ponořil do břicha...ale nebylo to břicho plyšového medvěda.

---