Miluji Tě!

Sedí na lavičce u rybníka a mžourá do jarního sluníčka. Čeká... Ví, že přijde. Chodí tudy každý den. Jen dnes se asi opozdil..  Pomalu se začíná stmívat... a začíná jí být zima. On pořád nikde. Když najednou uvidí dvojici. Drží se za ruce... smějí se... Je to on? pomyslí si... Ne! Určitě ne! Vždyť on miluje ji a ona jeho! Nebo snad ne? Poznává ho.. Jeho tmavé vlasy... ale něco je na něm přeci jenom jiné. Co - to ji už, ale nezajímá.. vstane a odchází. Pro slzy nevidí na cestu... zakopává až do někoho vrazí .. spěšně se omlouvá a chce jít dál , ale dotyčný ji zadrží. ,,Lásko?" Konečně se podívá do koho to vlastně vrazila a nevěří svým očím. ,,Co tu děláš?" ptá se jí. Ona jeho otázku nevnímá a nevěřícně na něho kouká. ,,Vždyť si před chvilkou..." otočí se a uvidí líbající se dvojici. Teprve teď si všimne, že je to vlastně úplně někdo jiný... zastydí se a chce něco říct, ale on ji obejme a políbí a do vlasů zašeptá: ,,Miluji Tě!"

---