Já nejsem řidič!

Já nejsem řidič!

Po dalším lehkém zrcadelním debaklu návštěvním, koncertu Totálních nasazenců a Laiků, jsme s Vencou "21" dorazili do Písku. Jelikož jsem do Bernartic jel Vencovo károu, tak jsem "Jednadvacítku" od jeho garáže vezl domů už pěkně upraveného, jak je jeho dobrým zvykem. A tu před námi hlídka polyšmenů. Václava nenapadlo nic chytřejšího než stáhnout okénko a vykonat si na příslušníka svou potřebu jemné recese. "Co čumíte, báby!", řval na chlupatý ze staženého okénka a náramně se bavil. Klucí policejní celí vyplašení se rozhlíželi vůkol, co že se to děje, aby se nakonce vzpamatovali a po chvilce nasedli do svého služebního vozu a jali se nás pronásledovat.

"Ti pěkně děkuju, ty jsi ale pitomec," cedil jsem mezi zuby nelichotivá slova, aniž by to Václava nějak moc rozhodilo z míry... před mostem u Otavy už jsem viděl modrá světýlka jak na mnás mrkají ze střechy pronásledujícího vozu. Teď ve 3 ráno fakt nemám náladu na honěnou, tak zastavuju. "Pane řidiči, váš řidičský průkaz a vy si vystupte," vyzval "Jednadvacítku" jeden z polyšů. "Co to mělo znamenat, pane řidiči?" tázal se ten, co vypadal jako hloupější z dvojice. "Já nejsem řidič!" pronesl hrdě Václav a tím si asi myslel, že je vymalováno a pánové, když jim dojde, že skutečně není řidič, tak se obrátí na mě a bude... "Vaši totožnost, pane řidiči!" vedl si svou policista ..."Já nejsem řidič!" opakoval své prohlášení Venca. "No dobře, tak pane spolujezdče," opravil se klučina tak 25 let max.

"Vaše jméno?" Venca zarytě mlčí. "Ptám se vás na vaši totožnost?" Venca je tvrdej jako kámen a s příslušníky naprosto odmítá konverzovat. "Vy si myslíte, že si jako můžete z nás dělat srandičky?", vyzvídal ten hloupější z páru hochů policejních. Venca se dívá zpříma a tvrdě a nevím, jestli jako já potlačuje erupci smíchu. "Tak vy nám to neřeknete, jak se jmenujete, jen si nemyslete, my máme páky jak vaši totožnost zjistit", přitvrdil hošan v uniformě. "Václav" pronesl suše "Jednadvacítka" To, už jsem se kousal do jazyka a Václavovi kladl na srdce. "Tak neblbni Venco a ukaž občanku." Nic. "Tak půjdete s námi." Ten blbější a aktivnější skroutil Vencovi ruku za zády, po výzvě, aby šel k polyšautu, na kterou nereagoval, a v mžiku vytahoval klepeta a už se třásl je Vencovi nasadit.

"Tak dobře," nechal se zvyklat Václav a vyndal papíry. "Tak vidíte, že je máte, a proč jste nám říkal, že je nemáte?", ptal se udiveně blbější z blbějších. Klucí začali sepisovat blokovou pokutu mezitím, co mi ten méně blbý dával dýchnout ... a Venca nelenil. "Máte pěkný polepky. Já to dělám, nechtěli byste polepit další auta?" Chápal se podnikatelské příležitosti Venca, snad aby zvrátil nepříznivou situaci na svou stranu. Ten blbější se nejdřív podíval na Vencu, pak na mě a v oněmění na nás střídavě zíral a přemýšlel, jestli to myslí vážně nebo si z nich jen utahuje. "On to fakt dělá. On ja takovej. Bezprostřední. Tohle myslí opravdu vážně!", ubezpečoval jsem polyšmeny. Nechápavě kroutili hlavou a promlouvali Vencovi do duše, že ať se to neopakuje a abych mu domluvil. "Vy neznáte Discopříběh, to je přece z toho filmu - "co čumíte, báby". Mě se to líbí, tak to dělám a dneska mi to ňák nevyšlo," nenechal se odbýt Venca. "No to vám fakt nevyšlo, máte to za tisíc, za rušení veřejnýho pořádku. A vy mu domluvte." Než se polyši s námi rozloučili, dívajíce se co nejpřísněji z pod placatých čapek, Venca nelenil a vytáhl svou vizitku. "Tady máte, kdybyste potřebovali ty polepky." Ten menší a prostší příslušník si navštívensku beze slova vzal a slušně poděkoval.

Jakmile jsme usedli do auta, tak Venca celý rozjařený hovořil o tom, že to byla děsná sranda a že mu to za ten litr stálo a že se těší až historku zvěční na netu. Venco, tak mi to nějak nedalo, trochu jsem tě předběhl a příběh na netu zvěčnil. Však ty to pochopíš.