Chodník

Nemám auto, motorku,
skútr ani běžky,
a proto se přemisťuji
po Jihlavě pěšky.

Kdo však pěšky někdy šel,
pocítil na své nohy,
co je plovoucí podlaha,
která zvána „chodník“.

Dlažky volné, zloděj by
si tu slušně nakrad‘,
stačí vozík sehnati,
posbírat ten „poklad“.

A za deště hůře je –
pod chodníkem vody,
zakopneš o dlažku jednu –
to je rázem škody!

Obrubníky rozbourané,
přec diví se všici,
že bych radši v městě krajském
chodil po silnici!

U nás na vsi chodníky
máme – sic ne všude,
samé boule, hrboly,
nicméně to ujde.

Louže totiž po hrbolech
snadno překročíš,
jenom když si pozor nedáš –
nohu namočíš.

U nás totiž nemusíme
tu nejdražší firmu platit,
s levnější se spokojíme –
Co je lepší? Suďte sami.