O zlobení ve škole

Ačkoliv si - také díky své lenosti napsat tento sloh - nepamatuji čím jsem se tolik provinil, že jsem byl potrestán tímto esejem, jistě to bylo něco tak strašlivého a neomluvitelného, že je asi dobře, že už si to nepamatuji. Od té doby, ale je to jen můj názor, se mé chování zlepšilo. Ačkoliv se ještě stále vesel pohupuji na židli při dlouhých, ale v žadném případě ne nudných hodinách literární historie, frekvence rádobyvtipných výkřiků a pubertálních komentářů se zmenšila nejméně o polovinu.  

Zlobení při hodinách, jak jistě každý, kdo někdy prošel alespoň několika ročníky, je naprosto normální a tedy každý se ho někdy dopustí. Problém nastává v případě, kdy dotyčného začne zlobení bavit, nebo se z toho stává sport „Koho dřív nachytaj“. V takovém případě většinou je rychle – díky neuvěřitelnému prostřehu všech učitelů – obdařen poznámkou do žákovské knížky, popřípadě se mu dostaví ta čest, že po zkončení vyučovací hodiny nepoběží pořádat další vylomeniny, nýbrž potupně zůstane ve škole. Takový žák pak velice rychle zjistí neuvěřitelný fakt, že za tuto zábavu se draze platí. Existuje však skupina lidí, kteří snad mají pomalejší myšlení,či  jsou to naprostí flegmatici, a poznámka je ve zlobení nezastaví. S takovými lidmi bývá poté problém a většinou to končí v ředitelně, nebo alepsoň v kabinetu učitelů.  

Jenže někdy ani to nestačí, nejenže jejich dráha nepoučitelného uličníka neskončí, ale s heslem „Co tě nezabije, to tě posílí“ ve rtech, pokračují vesele dál. A to je právě můj můj případ. Já, Daniel Jahn, jsem byl v předchozích letech už mnohokrát trestán za své přečiny proti školnímu řádu a normálnímu chování vůbec. 

Mé chování se dá vesměs rozdělit do tří druhů. 

1. Nedávám pozor, popřípadě se s někým bavím – Velice obvyklá činnost, jelikož mé schopnosti udržet pozornost jsou minimální, jsem většinou prozrazen mým pohledem typu „Co budu dělat odpoledne“

2. Jsem neomluvitelně drzý, neprojevuji dostatečnou lítost při nápravném kárání – Jediná oblast, kde se cítím z velké části nevinný -  ve většině případů jde totiž o mou neznalost angličtiny (za což mám také omluvu, anglicky se učím od 7 třídy), kdy nepochopím větu učitele, či zvolím špatná slova a věta vyzní jako když se učiteli vysmívám. V poslední době jsem takovou chvíli několikrát zažil, uvedu příklad. Na otázku Yes or not jsem naprosto logicky odpověděl Yes. Nicméně dotyčného učitele tato odpověď zřejmě neuspokojila a celý úkon se opakoval čtyříkrát se zvyšující se hlasitostí, než jsem pochopil, že učitel říká Yes and what, a myslí tím abych se vyjádřil celou větou.

      3. Pro pobavení ostatních – A toto už je konečně věc, kterou dělám zcela ůmyslně. Snažím se  pobavit třídu, přičemž někdy se mi to podaří více, někdy méně. V takovémto případě toto  pracuje jako droga, a nebo také bohatsví – neuspokojím se s tím co mám. Je velice  pochopitelné, že jsem díky tomu učitelům trnem v oku a že mě nemají rádi. 
 

To je asi vše, co jde o narušování hodin, přestupkům proti školnímu řádu, či uličnictví mimo budovu školu říci. Nakonec bych chtěl už asi podesáté přísahat, že se polepším