Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProsba řeky
Výběr: Honzyk
04. 04. 2007
18
37
4944
Autor
pupin
Protékám -
skulinami moří
podbřišky skal
stopami příběhů -
ale kam?
Přes hranice z porcelánu
sama se nedostanu,
ze žulového království
chci zpátky do dětství!
Ulehčit břehům od kamene
zalíčit jizvy rozbahněné
z kostelů na návsi
vypustit vítr,
aby se rozvětřil,
pofoukal hladinu,
ujistil krajinu,
že urodí se úsměvům,
že rybám bude do zpěvu,
že sýkorky se zřeknou oděvu...
Pak stanu se potokem, potůčkem, pramenem,
kaluží, studnou i tvým pravým ramenem,
neustále
nepřetržitě
přetékajícím
od Tebe
k Tobě
od Tebe
do ...
.
skulinami moří
podbřišky skal
stopami příběhů -
ale kam?
Přes hranice z porcelánu
sama se nedostanu,
ze žulového království
chci zpátky do dětství!
Ulehčit břehům od kamene
zalíčit jizvy rozbahněné
z kostelů na návsi
vypustit vítr,
aby se rozvětřil,
pofoukal hladinu,
ujistil krajinu,
že urodí se úsměvům,
že rybám bude do zpěvu,
že sýkorky se zřeknou oděvu...
Pak stanu se potokem, potůčkem, pramenem,
kaluží, studnou i tvým pravým ramenem,
neustále
nepřetržitě
přetékajícím
od Tebe
k Tobě
od Tebe
do ...
.
Být pramen.
37 názorů
dero mě fakt rozDEROval...a jestliže někomu stojí mé výtvory za tu námahu, tak je to neskonale fajn,fajn,fajn.
Děkuju i"FŠEM" OSTATNÍM,je to fakt mana nebeská,ĎÁBELSKY načasovaná,neb teď jásám dvojnásob ...bo mávám za odcházející depresí...pa..pa...pa
dík díkovatý pro dadík dadíkovatý
po neskonale dlouhé době jsem klila blikla na stránenky písmácké...to, co se odehrává ve Vašich dialozích za básní, mě rozslzelo.Kéž bych byla tak básníkem- líbíli by se mi v těch šatech víc než v šatech občaského povolání(to zní děsivě)-TAKŽE ZCELA VELEUPŘÍMNĚ D ÍÍÍÍÍÍÍ K!
malinka_hvezdinka
04. 04. 2007
Dero jsem ráda za Dášu, pupin, že se ti líbí...ona příliš na net přístup nemá, já se jí o její věci tady starám, tedy vkládám je a tak....
mně se tahle věc taky moc líbí, dost mě překvapila, protože Dáša poslední dobou skoro nepíše...mrkni se když tak na její další kousky...:)
Po dočtení tohoto dílka jsem vyletěl jako papírový čertík. Ten text má takový ohromný potenciál být vynikající básní, která by směle snesla srovnání s básníky první kategorie.
Ale alespoň v mých očích se Ti povedlo tu úchvatnou atmosféru, tu lehkost, krásu, mistrovství slova na několika místech pohřbít. Je to nesmírná škoda. Uvedu konkrétní příklady:
Protékám -
skulinami moří
podbřišky skal
stopami příběhů -
ale kam?
Vynikající první strofa, rozehrání neznámým směrem, trochu fádní "stopy příběhů" překvapivě příliš nevadí.
Přes hranice z porcelánu
sama se nedostanu,
ze žulového království...
Ano, ano, ano!
chci zpátky do dětství!
Ne! První rozmrzení, a už tak výrazné. První dvojverší nastolilo vazbu, a tu se nepodařilo ve druhém dvojverší dodržet. Rozepíšu rytmus posledních dvou veršů, jak ho cítím:
x / XxXx / Xxx
Xxx / Xxx
Neodpovídá to ani v náznaku. Nejsem schopný slovo "chci" brát za předrážku, prostě to tak přečtu jen s největším soustředěním. Se slovesy na místě předrážek je obecně problém, osobně bych si takovou eskapádu nedovolil.
Ulehčit břehům od kamene
zalíčit jizvy rozbahněné
z kostelů na návsi
vypustit vítr,
aby se rozvětřil,
pofoukal hladinu,
ujistil krajinu,
že urodí se úsměvům,
že rybám bude do zpěvu,
že sýkorky se zřeknou oděvu...
Excelentní třetí strofa. Už delší dobu jsem nečetl tak dlouhý souvislý text, ke kterému bych neměl výhrady ani po stránce formální, ani obsahové.
Zejména prvních pět veršů patří k tomu nejnápaditějšímu, co lze se slovy provést beze ztráty srozumitelnosti. Všechno k sobě krásně ladí.
Pak stanu se potokem, potůčkem, pramenem,
kaluží, studnou i tvým pravým ramenem,
neustále
nepřetržitě
pořád
přetékajícím
od Tebe
k Tobě
od Tebe
do Tebe
...být pramen
amen.
Poslední strofa je zase zklamáním. Rameno, ač objektivně velice nápadité, řeko, čtenáře zpomalí, protože ten si v hlavě tvoří dívku, její ramena, a je to obraz prazvláštní a cizí, atmosféru tišící. Zde jsi, dle mého, překročil/a hranici.
Frázovité verše na závěr mají sice svůj smysl, ale na čtenáře je tato strofa příliš dlouhá, unylá, ta křehkost, kterou do ní vkládáš, se na povrchu příliš neprojevila. Ta slova to nedokázala.
I přes uvedené výhrady, které k textu mám, se ho nebojím označit za překvapení dne. Vynikající pasáže, obohacující, přirozené a blízké.
*
líbil se mi hodně začátek ... ten mě naladil a pak mi to přišlo trochu kostrbaté ... ale konec zase dobrý :o)