každý svým způsobem něco hledáme, takový ten svůj osobní grál, krerý pro každého je něco jiného.
Sedávej panenko v koutě... :-)
Důležité je hledat v sobě... protože nevědět, co hledáme, se vymstí...
mi se líbí*TIP*
něco snad ani najít nechceme....ano,je to všechno tak,jak píšeš.milá Jaruško:o)
Palino8, ani som nechcela, aby to bolo vážne, skor úsmevné... :-) Vďaka za návštevu
pôsobí to na mňa skôr ako nejaká literárna etuda, než niečo vážne... ale fajn :)
tak to ti v kazdem smeru preji :)
btw: ja jsem to nemyslel zase tak jednoznacne jak jsi si to vylozila...
darksky musím říct, že jsem ve svém partnerovi našla to nejcennější, co jsem vždycky hledala... moc si ho vážím a věřím, že už se nikdy neztratíme, takže z Tvého úhlu pohledu nehledám :-)))
bud rada ze jeste hledas me uz hledani unavilo zvlaste kdyz vim ze to co sem ztratil mam pramalou sanci znova najit.
Teď už je to lepší, ale děkuju... :-) Jen jsem ještě nezažila neztratit něco vzácnýho... s někym.........
Asi teď Milly prožíváš nějaký smutný ztráty, tak se díváš i na svět kolem sebe smutně a pesimisticky... držím Ti palce (abys našla a minulé ztráty přestaly bolet...)
supizmus: to jsi napsal hezky.......
Jo, jenže pak zůstávaj "jen" vzpomínky.....a jestli to vůbec jde na delší dobu- jak se lidi poznávaj víc, víc jim tam lezou bolesti z jejich lásek... a pak se to vždycky rozpadá..... nebo si zevšední a zmizí to............
Petrusha Tak jsme na tom stejně :-)))))))
Bezinka děkuji :-)
supizmus Tak by to mělo být... a proto hledáme, protože věříme, že najdeme, abychom mohli dál hledat spolu...
Milly, jednou to musí dopadnout a už se neztratíme... vždycky jsem tomu věřila a věřím. Našla jsem v životě spoustu velmi krásných a obdivuhodných lidí a i když se naše cesty rozešly, tak vzpomínka zůstává.
guy děkuji.
je to přesně tak .. bohužel *
Ne, když se najdeme, tak jsme malou chviličku celý šťastní spolu, pak se ztratíme, jen obraz nám zůstane v mysli, vzpomínka, za kterou pak marně klopýtáme ve snaze znovu ji dohnat a čím víc za ní utíkáme, tím více se nám vzdaluje, až nakonec skončíme v pláči a křečích na zemi a vzpomínka uprchlá za horama.....
když najdu co hledám, jsem šťastný, když najdu koho hledám, začínáme hledat spolu. celý život hledáme a jsme hledáni. *
není to hlubokomyslná úvaha, ale je to napsáno svižně a s příjemnou lehkostí... takže i ta správná rubrika.....T*
mňa dosť často hľadanie nebaví
ale nezbavím sa ho
ako mnohých iných nevyhnutností života
a teda tiež hľadám
a hľadám
ale hlavne z hľadania kľúčov, čo mám v ruke
a okuliarov, čo mám na očiach ma dokáže totálne vyvrtieť
...ja ji neztracim, naiopak, zastancem, ze nadeje dycky musi byt, i v tecxh nejvetsich srackach....ale jak napsal aradis...pro mne moc vyjemnely, moc mekky nejak...nevim presne ted, hledam ))) slova....
aradis: Ale protiklady se přitahují :-)
Honzyk: Neztracej naději...
...mne nejak to povidani nesedlo, ale to nic neznamena...ale hledat by se melo...to zas souhlas...)))...Kdo hlOda, najde ale neplati, myslim ja--))
Mně se, synáčku, podařilo najít člověka, kterého jsem celý život hledala... a čím víc ho znám, tím víc vím, že je mou druhou polovinou... v lidech hledáme sebe...
Není to jinak… ale jinak to být může... Někdy se totiž stává, že se dva lidé najdou a zjistí, že našli konečně toho, koho po celý život (marně) hledali… v úplně jiných lidech…
T :o)
Milá Jano vesuvanko, moc děkuji za pozdrav a tip a přeji Ti úspěšné nalézání - takové, jaké jen Ty umíš - nevšedních krás ve všedních okamžicích.
Hledání je zábava i povinnost, někdy sport, jindy otrava. Hledáme pochopení, lásku, útočiště. Hledáme se navzájem... a když se najdeme, zjišťujeme si, že jsme hledali někoho úplně jiného. Nebo je to jinak?
Krásně a výstižně napsané... díky, posílám TIP a zdravím :-)))