Květy černé kanou k zemi…

Černé květy růží padají na podlahu,

Usychají a nedávají známky dechu.

Růže jako pole holá zůstala,

Dýchá a očima zakmitala.

Cítí jak děti její umírají,

Jak poupata uvadají.

Cítí jak voda, krev její prchá pryč,

Jak sucho v hrdle jí celou polyká, křičí. Křič..

Tak pročpak podlaha je pokryta černotou,

Tmou a špatnou nahotou.

Nebude tu slunce čerstvé,

Nebude už svítivé,

Bude navždy smutné a ponuré.

Nebe se zatáhlo a není divu,

Umřeli tu děti, zima je na jihu.

Příroda truchlí a nečas je,

Život tu Smutní a nestoudně.

Země jako celek žije dál,

I když lidé životy si berou,

Tak pročpak člověk by se bál,

Když vidět nic není a na oslavu je zval…