Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVrána
14. 04. 2007
7
14
3559
Autor
Fairiella
Vlasy se otřela o větve uschlé jabloně
oči zavřené utrpením
temné stíny na rtech
a místo rukou
zbytky křídel
Objala strom
zařvala
jako když naříká vrána
do krve si sedřela dlaně o kmen
Spjatá zcela se dřevem
s vlasy zapletenými do větví
stejně jako do svého
znehybněla
14 názorů
lord_Ivanhoe
09. 05. 2007
trochu preafektovaná, ale líbilo se mi tohle spojení: s vlasy zapletenými do větví
stejně jako do svého života
velmi silny pocit...je za tym..fakt pekne...misto rukou zbytky kridel...pekne..ta nehybnost na konci..strnulost...citit v tom okamih vecna...zastavenie pohybu...zrastenost so stormom...so zivotom...osudovost?...mozno prijatie...odovzdanie sa vacsej sile ako ta ktorou sa proti tomu burime...trochu v tom citim poa a jeho havrana...ked si cierny sadol na bielu bustu a krakal ine nie...to spojenie vnemov...dynamickeho a statickeho...pohybu-plynutia a bezcasovej vecnosti...tela a duse...
...som sa rozpisala...ale evokuje to kopu pocitov...:)
Tak z tohohle jde současně děs i smír, je to
nelidsky temné a současně člověcky konejšivé.
"A místo rukou zbytky křídel..." jako bys zkoušela, co ještě bez slz vydržíme.
*T (a dal bych víc, kdyby to šlo).
nic se lepit nebude :D ale díky za nápad.
Taky nefim, jak se sem vkládaj obrázky, ale hodilo by se mi to vědět :D