Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDávno nad kterým se slzy neroní
Výběr: Print, martinez
17. 04. 2007
13
61
5135
Autor
DemonN
Prolog: Dicebant mihi sodales, si sepulchrum amicae visitarem,
curas meas aliquantulum fore levatas. [E. A. Poe]
Dávno nad kterým se slzy neroní
I.
V divadle bez světel
pojď se mnou a s ním
neptej se maličká
už všechno vím
Dnes nehrajem si na svatý
jen na letní prvolásky
co z mezisrdcí učíme se nýst
alejí nepříčetných diváků na věčnost
Zmámení bláhoví
snad jednou si vzpomenou
na mlčení
co stojí srdce
na zesláblý slůvka
co kryjí slzy
snad v šuplíčku bezcitu
ostří svých vět zapomenou
a Pilátka v župan oděná
zanechá křižování
znenáhla a najednou
Bláznivá Múza si ve dveřích přivřela vlasy
a ječela radostí že i romány krvácejí...
II.
Ve vlastním šeru
z osudů skládáme vlaštovky
vypadávají z hnízd
a nikdo jim nerozumí
nejsou slabounký
jen nevědí kam jít
a taky letět
A tak zvolna plynou
jak opilý úsvit
co si zapomněl klíče
z noci do rána
a směřují k očím
jak řeka do hoře
co bolí mořem
Na křidýlkách chmýří bázlivý
a zavržený pohlazení
v hrdýlkách trylky tesklivý
a na tváři smích
co vlastně není
Sudičky hrály flašku u kolíbky novorozence
a místo svlíkání mu oblíkly vězeňský mundůr...
III.
V zakřivených strunách lásek
si zapisujem recepty na bolest
a předáváme je dál
jsme poslíčci v popelnicích
tažených spřežením hrdliček
co s nikým nemluví
a zaspali bál
S ústy na tisíc západů
pod převrhlými slovy
hledáme tu sladkou hořkost
a hýčkáme si svý dávna
však i písmolijec umře na litery
a nedočká se rána
Zabalený ve vlastních básních
si vytrhl kus verše
a začal slovácet
když ztratíme polibek
můžem snadno krvácet
(a občas taky žít)
Na místě činu ležely zulíbaný rty s oparem
po pachateli tohoto otřesného činu se nadále pátrá....
IV.
Opilý Múzy
dnes pastelkami
kreslí ukolébavky
a v krabičkách od sirek
i shořelých verších
hledají štístko bez bolístky
a taky polibek
co si odešel
v prošoupaných botičkách
do zákulisí pro odvahu
Přešlapuje na místě
a většinou se nevrací
protože nemá kam a ani sílu
ví totiž proč
a nezná odpověď
Šerosvit punkevní
plamínky dotyků
něco se nevrátí
něco tu je
Opilá láska se utopila ve vaně
když se učila zbrkle plavat bez záchranného kruhu...
V.
Nalijme rekvizity po okraj
tichem co půjčilo si ústa
ze zaprášenýho skladu emocí
z mezisloví pod sliby
a vylijme čas z hodin
pod drobečky ebenových pocitů
aby se pomalu ve stínu hojil
Vím, všichni jsme tak trochu světy
pro sebe i pro všechny
a taky pro nikoho
(to aby to někomu nebylo líto)
rekvizita k rekvizitě sedá
pořád je to tak
Víš bledulko bledá?
Za hrstičku slz
nedostaneš štěstí
jenom prošlou náplast
co odhaluje rány
a tak nějak nelepí
Zamilovaný páreček se popálil o rohlík
a teď se léčí v koši s včerejší svačinou...
VI.
Průzračný symbol v nachu
tesaný
nakrájel litotes hladové Bolesti
a nechal ji pozřít Slunce
ze rtů jí setřel ty dávný drobečky
nasypal si je do peněženky
a vložil prázdnou fotku
na níž život losuje tvář
kreslí úsměvy
a maže linky v slzách
Jsme přeci jen toulky smyček
co mizí v podchodu duší
z roztrhaných kabátků
nám čouhá srdce
drolí se pod nohy
a nedá si říct
Ví proč
věří na srdce
a taky na zlozvyky
Trnový srdce se urvalo z provázku
a rozběhlo se hledat ztracenou duši...
curas meas aliquantulum fore levatas. [E. A. Poe]
Dávno nad kterým se slzy neroní
I.
V divadle bez světel
pojď se mnou a s ním
neptej se maličká
už všechno vím
Dnes nehrajem si na svatý
jen na letní prvolásky
co z mezisrdcí učíme se nýst
alejí nepříčetných diváků na věčnost
Zmámení bláhoví
snad jednou si vzpomenou
na mlčení
co stojí srdce
na zesláblý slůvka
co kryjí slzy
snad v šuplíčku bezcitu
ostří svých vět zapomenou
a Pilátka v župan oděná
zanechá křižování
znenáhla a najednou
Bláznivá Múza si ve dveřích přivřela vlasy
a ječela radostí že i romány krvácejí...
II.
Ve vlastním šeru
z osudů skládáme vlaštovky
vypadávají z hnízd
a nikdo jim nerozumí
nejsou slabounký
jen nevědí kam jít
a taky letět
A tak zvolna plynou
jak opilý úsvit
co si zapomněl klíče
z noci do rána
a směřují k očím
jak řeka do hoře
co bolí mořem
Na křidýlkách chmýří bázlivý
a zavržený pohlazení
v hrdýlkách trylky tesklivý
a na tváři smích
co vlastně není
Sudičky hrály flašku u kolíbky novorozence
a místo svlíkání mu oblíkly vězeňský mundůr...
III.
V zakřivených strunách lásek
si zapisujem recepty na bolest
a předáváme je dál
jsme poslíčci v popelnicích
tažených spřežením hrdliček
co s nikým nemluví
a zaspali bál
S ústy na tisíc západů
pod převrhlými slovy
hledáme tu sladkou hořkost
a hýčkáme si svý dávna
však i písmolijec umře na litery
a nedočká se rána
Zabalený ve vlastních básních
si vytrhl kus verše
a začal slovácet
když ztratíme polibek
můžem snadno krvácet
(a občas taky žít)
Na místě činu ležely zulíbaný rty s oparem
po pachateli tohoto otřesného činu se nadále pátrá....
IV.
Opilý Múzy
dnes pastelkami
kreslí ukolébavky
a v krabičkách od sirek
i shořelých verších
hledají štístko bez bolístky
a taky polibek
co si odešel
v prošoupaných botičkách
do zákulisí pro odvahu
Přešlapuje na místě
a většinou se nevrací
protože nemá kam a ani sílu
ví totiž proč
a nezná odpověď
Šerosvit punkevní
plamínky dotyků
něco se nevrátí
něco tu je
Opilá láska se utopila ve vaně
když se učila zbrkle plavat bez záchranného kruhu...
V.
Nalijme rekvizity po okraj
tichem co půjčilo si ústa
ze zaprášenýho skladu emocí
z mezisloví pod sliby
a vylijme čas z hodin
pod drobečky ebenových pocitů
aby se pomalu ve stínu hojil
Vím, všichni jsme tak trochu světy
pro sebe i pro všechny
a taky pro nikoho
(to aby to někomu nebylo líto)
rekvizita k rekvizitě sedá
pořád je to tak
Víš bledulko bledá?
Za hrstičku slz
nedostaneš štěstí
jenom prošlou náplast
co odhaluje rány
a tak nějak nelepí
Zamilovaný páreček se popálil o rohlík
a teď se léčí v koši s včerejší svačinou...
VI.
Průzračný symbol v nachu
tesaný
nakrájel litotes hladové Bolesti
a nechal ji pozřít Slunce
ze rtů jí setřel ty dávný drobečky
nasypal si je do peněženky
a vložil prázdnou fotku
na níž život losuje tvář
kreslí úsměvy
a maže linky v slzách
Jsme přeci jen toulky smyček
co mizí v podchodu duší
z roztrhaných kabátků
nám čouhá srdce
drolí se pod nohy
a nedá si říct
Ví proč
věří na srdce
a taky na zlozvyky
Trnový srdce se urvalo z provázku
a rozběhlo se hledat ztracenou duši...
61 názorů
mořský koník
01. 08. 2010Božstvo prachubídných plechovkových stvoření
30. 11. 2007Božstvo prachubídných plechovkových stvoření
30. 11. 2007mořský koník
27. 10. 2007
Děvka: děkuji za zastavení se...a s tou občasnou klišovitostí máš pravdu...přiznávám, nevyhnul jsem se tomu.
***
"jen nevedi kam jit
a taky letet"
***
"do zakulisi pro odvahu"
***
"jenom proslou naplast
co odhaluje rany
a tak nejak nelepi"
***
+tykurzivyjsouvskutkukrasne+
***
+moznanektereobratyznitrochuohraneazskorojakoklise+
***
mořský koník
21. 04. 2007
Je to Ú Ž A S N É... Tvoje verše sú ako šňúra dokonalých perál bez jedinkého kazu.
Hani, vďaka za avi...
Ó:zase tak zle nebude, poprvé se občas projevuje i u mě,třeba nedávno, když jsem četl jednu věc od Hraběte, jsem se ztratil...tak jsem četl víckrát a našel jsem se...jenže občas se nenajdu ani když to čtu 150krát:)))...takže si z toho nic nedělej:)...a zase tak novátorské to "nové" není...takže můžeš být naprosto klidný...a překvapils, že jsi ty střípky četl...
Print: hlavní je aby se po tom pohlcení dokázal člověk najít a nezůstal jen viset na provázku;)
romale: no role něžného barbara mi už mnohokráte nešla...navíc předobraz,k té básni, jsem zatím nesmazal, i když je to v plánu...ale i když to posloucháme pořád dokola jak říkáš, stejně s tím nic neuděláme, je to totiž život (život je klišé, které se opakuje mezi řádky, když se tiskař zrovna rozhodl dokouřit svou poslední cigaretu, ale neměl oheň)...navíc těm klišé se pokouším vyhýbat jak čert kříži a schovat je pod oblázky, občas to ale nejde a musí se to říci naplno (obzvláště pokud je to o našich lidských "dávnech". Postřehy jsou opodstatněné a kritika, co jsi napsal je cenná...navíc ji beru, protože jsi vystihl přesně ten boj s klišé, který vládne jak amatérské tak profesionální tvorbě...vraždit totiž občas není snadné
A k tomu vybírání si z ní...to je další forma literární komunikace, budu-li číst například Holanovy verše, také se občas ztratím a vyberu si pár obrazů, díky kterým si stvořím v hlavě "dílo" nové a přitom zachovám to původní...protože o těch neužitých obrazech budu vědět...
Prožité to je myslím každým, je to mé a přesto vlastně i obecné....poetický nadled i zjemnění a občasná ironie už ke mně patří...Krchovského ironie jsem zatím nedosáhl,ále i tak jsem občas sarkastický "parchant":))))
patří ti dík za čtení i vyjádření...
Muamarek: skvělé...literární komunikace nového rozměru...z metatextu se vylíhl text nový...ták to těší ještě více...a souhlasím s mořským koníkem;)
silence: jo o té délce jsem přemýšlel, protože hodně lidí prostě dlouhý věci ráda nečte:))) Ale když se to rozdělilo, bylo to úplně něco jinýho,a tak to zůstalo jako řetízkující celek. Moc děkuji za zastavení se...
...po přečtení tvého předchozího díla, jsem pochopil...že napoprvé někdy nechápu...zvláště setkávám-li se s něčím "novým"...snad to se mnou ještě není tak špatné...
Navzdory tomu co píšeš v prologu bych ju trochu povraždil --- je tam ten balanc - šuplíčky bezcitu, hladová bolest, opilá láska, recept na bolest, sklad emocí --- je to na vkusu, žejo... ale uvaž - tohle poslúcháme furt dokola, přináší to tam ten balast a klišé, to čeho už máme všichni plné zuby - nebo ne...? ...říkám to hlavně proto, že jsou tam skutečně úžasné části - úvod, ty vlaštovky - úseky s vlastní poentou... aji ta kurzíva - i když funguje na stejném principu...
já si z ní vyberu to jo - je prožitý a má to jakési poetickej nadhled...
(zopár avi)
Víc než tip mi dělá radost takovýto komentář - a pak, tip dostalo to dílo, co mne inspirovalo, to si to zaslouží, dík za upozornění, uniklo by mi, a to by byla škoda :-))) Muamarek
mořský koník
18. 04. 2007
Pod pláštěm srdce - v srdci plášť,
na ksichtu maska - v masce obličej,
mudrce nepřemůže zášť,
láska laská laskavý obyčej.
Když kulisy padnou, tvrdý děj
odvíjí se v každe roli,
úlohu snadnou čaroděj
v stovky tichých dramat drolí,
diváka nezasáhne holí,
ovšem silou - jazyka,
v slzách drama vyvrcholí,
nit nových dějů navlíká...
:-))) Líbí moc, jak jsem již psal, Muamarek
kush :) Dlouhy, ale musim uznat, ma to neco do sebe, ba co, libi se mi. Nejspis zpusobem vyjadreni, myslenkovitosti :) *
dosť zaujímavé dielko..no pokročilá večerná hodina láka do ríše snov..a temné ráno zas je tu-čo nevidieť.....vrátim sa..!
:o)..len som sa nejak nevedel vymotať..niečo mi to hovorilo,len istota nebola..
fajo:tak písmák udělal myšku:(...ták znovu:)))...horor občas příjde aniž se děsíme, ten citát je z povídky Berenice (překlad je následovný:Říkali mi druhové /i když se někde objevují duchové/, že navštívím-li hrob své milé, mým strastem se trochu uleví). Celá ta "báseň" je jakési vyrovnávání se a cestičkou po symbolech, který se nakonec změní ve vzorec, který přesahuje původní věnování...a konší smířením se a onou občas bláhovou vírou...
mořský koník:dobře, když říkáš:)...á klidně ať zkritizujou:)))...á já aspoň mrknu, jak píšou zase kriticiO:-)
Ó - i mince má dvě strany:)...a tady jsou dvě roviny...plná a úplná a zkratkovitá "žurnalistická", která "text" dostává jinam nebo jej podtrhuje...tu poznámku beru, hodně dobrá...
mořský koník
17. 04. 2007
...řekl bych , že na pravé straně je "to pravé"...
a na lévé straně spíš to "levé"...
co poslat?:-O Však ať čtou sami a jen pokud chtějí...když budou kritičtí,ták ať jsou, to už je riziko podnikání:)))ale i tak už s posíláním opatrně nebo se budu cítit moc protekčně:D
mořský koník
17. 04. 2007
Štěp: no uvidíš dle času a nálady, díky...líbil se kousek,kterýho si tam vážím...kurzíva je decentní zpravodajství:)))
Tohle se mi líbilo.Ještě se sem vrátím v klídku, jelikož momentálně na tom nejsem nejlépe s vnímáním a soustředěním.Líbilo se mi to ale. A možná toto nejvíc:
jak řeka do hoře
co bolí mořem
+ psané kurzívou; ještě se vrátím, děkuji za avi
jo tak do moře klidně, tam mě myslím pustí:)))...no jestli budu obalovat nervy tím sladkým,tak skončím i jako ten Otylo:D
mořský koník
17. 04. 2007
mořský koník: ó, i uložení bude? Neblbni, do nebe nechcí:D...a navíc jsem slíbil, že nesmažů...a to čert nečert, anděl neanděl a démon nedémon (Desdemonó!):)))
Pán: proč mrtvej náměstku?Tam radši žíj a funguj...:)))A děkuji za zastavení se i za odvahu číst až do konce
mořský koník
17. 04. 2007
spraveno...á nemažu, čestný démonský (ale věř démonovi):D...tentokrát to zkus...tím že jsem ji neposlal na jedno místo ji aspoň nemusím nikde interpretovat a tady je v bezpečí:D
mořský koník
17. 04. 2007
naměkko doufám né, já měl dneska volí oko a včera natvrdo (síla cholesterolu:))) )Dekují za upozornění, skutečně tam má být šestka...ále jak jsem kopíroval styly asi jsem to kopl rovnou celý, děkují móc za tu korekturu i za to žes vydržela číst...á nesmažu no, i když jsem původně po čase chtěl:)))