Sem tam chodí principál...

Když slunce svítí na terasu a dívám se ven

Vidím nebe modré a lehkou nazelenalou zem

Když slunce paprsky své mi podává

Když letí ke mne po cestě dlouhé

Chytám je a teplo mnou proudí

To náznak lásky mi snad podává.

Takže když chvíle chmurné jsou

Mraky co po obloze mi náhle jdou

Vstříc mé osobě kráčejí

Mračí se nepříjemnost z nich září.

Temno je bolest ve mne sídlí,

 

Cožpak protiklady ty jsou všude

Proto básník skládá verše

Co se líbí, co se zprotiví

Jsou pro někoho a někdo je nedocení

Pohár za ně dostaneš

Prací si jej zasloužíš

Buď rád že ráno vstaneš a ucítíš luční kvítí

 

Tma světlo se střídají

Za kluky dveří chytáš, chodíš po silnici a spěcháš

Nevíš kudy tudy

Utéci jsi chtěl, chapadla tě popadla

Jsi zpět odkud jsi šel.

S brekem utíkáš po chodbách

Všude světla jsou

Nebojíš se vody, deště a konečně jej nalézáš

Kluka schouleného do klubíčka

Co se bojí strachu

Konejšíš ho a chytáš v pase

Říkáš mu už „brachu“

 

Svině chodí kudy můžou

Slýcháváš je se smát

S chlapcem ruku v ruce

O práci si povídáš

Tak kde je náhle bolest co útrapa?

Kdo souží tě teď.

Nikde nikdo bodá tě jen svět.

Život jako řeky proud co letí spádem dál,

Nebojíš se sednout na hrob a kudli jsi si vzal.

 

Rty se náhle barví rudou

Neseš si svou smrt

Obstojíš před božským soudem

Nahou již máš hruď.

ZABIL jsi a ZABIL jsi a ZABIT budeš.

Ortelu nasloucháš

Cítíš se opuštěně jako jablko bez stromu

Co nemá dítě, co nemá ni tu oporu.

Tak tě nebe bije, kroutí s tebou a ubíjí.

Zbude s tebe něco? Snad kornou mrtviví.

Chlapec zase v koutě sedí život jsi mu daroval,

Vrátit se chceš ale větev jsi zlomil vejpůl

Odešel jsi ze světa když v hodinách bylo půl.

---