Alejí topolů

Alejí topolů

Ukrajuji kousek svýho světa,
tak trochu podléhám
těm okamžikům z toho léta,
co proplulo a zůstalo mi v duši,
tak ztracené a samo srdce mi buší,
odhodláno díky okamžiku
toho tepla,té pohody a dětského křiku,
opojen ulehám do trávy.

V parku,té křižovatce cest
jen a jen se jimi nechat vést,
tím zeleno hustým městem,
chodníky a mokrým deštěm,
kapy kap,
na okap
a pak dolů
stromovým topolů,
bludištěm důvodů
i zbytky svýho strachu,
cestou plnou prachu
a přeci se rozední,
je jasno na těch pár dní-
-tak tady jsem rád
i s pocity absolutních ztrát,
bych chtěl zvítězit,
odhodlán,
obilí lán,
teď pokosit
a vrátit se domů,
už né tou cestou topolů,
jen a jen sám tam dojít,
říci mámě ahoj a být s ní