Za rekou

Za rekou...
V klidu mezi mrácky,
spí det?átko...
Chlapecek malej, možná devcátko...
jako ty, nebo já...

I když spí, jeho u`smev
prináší svetlo do mé duše.

V tichu,
Ve vetru... slyším jeho dech
a tlukot malého království snu`...
slyším jak se strídá bum bum.

Pomalu, jiste...
Bez náznaku zastavení.

A mrácky krácí vedle nej po špickách
aby jej nevzbudili.
 
Dva, nebo tri, z tech vetších
sednou si kolem nej,
k odpocinku možná... jen omámeni
tou nemou krásou.

V témže okamžiku... v bezeslovném u`žasu
Dívají se stejne jako já...
Jenom sedí... a poslouchají... pak,
se chytnou za ruce, jako vidíce se naposled,
kolem
svého krehkého pokladu,
spolecne ho nesou dál a dál...
tam kde bude méne pohledu`...

ted, se výše nad námi, snáší štestí v nem a já...
poslouchám ve vetru tlukot lidského zvonu.

Najednou... nade mnou duha...
 PROBOUZÍ SE!

Nebe pláce... zároven usmívaje se
mrácky dojetím posílají
kousky ze sebe k nám

---