Márince

Márince

Jsi plachá jako laň, jež za úsvitu k bystřině chodí pít

Jsi něžná jak mořský vánek, který zrnka písku pouště negevské roznáší

bys poprášila vlas

A náhle zastřel se mi hlas

Jsi pevná jako hora Sion,

Kde bláznivý poeta v kotli tiše seděl  a na lístek třesoucí rukou psal, že Pán zástupů zas zázrak učinil,

Lásku vyvolal, tu, o níž  nežádal a přece přišla, aby ji zachytil

Jsi krásně bílá, jak vápenec jeruzalémský, jež míjí poutník na judskou poušť mířící,

by v snech svých na hladinu moře mrtvého moře Tě  položil

Pluješ tiše a nad hlavou Sluneční  hvězda zapadá, a Masada a Jordánské skály

Září bronzově,

Jsi israelský můj průzračný skvost

 snad

Smím být ve Tvém srdci vítaný host, kde v domov ne, nesmím doufat….

Nechť je shalom šabes dnem pro radost,

Ať se Ti zdají krásné sny vévodkyně sionská,

Vidíš Jeruzalém bílý a ze zlata