Už Homér to věděl,

Už Homér to věděl, že dívka a kráva jsou paralely...

Už Homér to věděl,

že dívka a kráva jsou paralely
že bohyně krásy je volooká
že v jalůvku Zeus si milenku změnil –
dovedl sám sebe proměnit v býka
tak aby nový žár ve smyslech vznítil

Za starých časů, ve zlatém věku
lidé i dobytek důstojnost měli
úděl svůj ctili, ve vážnosti k sobě.
I zchytralý muž, jehož Odyssey zvali
raději za pluhem s dobytkem chodil
válečné vřavě vyhnout se snažil
Oni však synka mu do brázdy dali.
Zastavil volky, šel do války v zbrani.

Byl moudrý a chápal, že život je krásný
když krávy ho zdraví bučením v stáji
když pokorně sklánějí šíji do jha
když vstříc mu jde věrná Penelopa
aby ho objala v milování
které je v manželském objetí stejné
jak kraví přežvykování
a přece krásné tou jistotou stálou
že ona a on tu budou i zítra
a Telemacha si vychovají

A že tohle Homér chápal, složil velebáseň
Odyssey jediný domů se vrátil.

Já prosím Dia, by rozvahy přidal
všelikým Dalím a potomkům Zoly
útroby lidí přec nemusí pitvat
když fungují správně a na svém jsou místě.

Ať vidí to, co dáno jim vidět:
na pastvě lesklé a loudavé krávy
pasačkou s ladnou a vábivou chůzí
laskavé oči těch stvoření obou.
Že mužova láska odmítá válku.
Své lidi má rád, kouř Ithaky rodné.

---