Úvaha o smrti

Nevím, kolik ti je, nedívala jsem se do profilu. Ale víš, proč všechna náboženství hlásala (a hlásají dodnes), že po smrti bude lépe i těm, co se mají docela fajn tady na tom světě? Protože potřebovali křižáky, bojovníky, kteří budou obětovat život za šíření náboženství po meči. Krom toho - je to krásný způsob získat věřící - věř v boha, budeš mít posmrtný život. Nevěříš v našeho boha? Shniješ v hlíně a po smrti bude jen smrt. Nikdo z nás, kdo tu o tom diskutujeme, jsme smrt nezažili. Ti, kdo zažili tzv. klinickou smrt... tady jsem napůl skeptik, napůl v něco neurčitého věřím. Viděla jsem totiž dokument o této problematice a tam zdůvodňovali výjev tunelu a světla jako halucinaci, kdy člověku se obrátí zrak "dovnitř" a vidí vlastně zpátky svůj oční nerv a.. no je to nedořešené, ale vědci jednou zjistěj všecko. Každopádně - myslíš, že jediným řešením toho, když někdo zemře tobě blízký, je TVÁ smrt? Co proboha vyřeší?To naopak není jediné řešení, ale naprostá blbost, s prominutím. Život nám někdo dal - a tak ho nám někdo/něco v nejlepším případě vezme. Mám-li někoho ve své bezprostřední blízkosti, kdo zemře velmi mladý, je to veliká rána. Ale právě TEHDY bych si měla uvědomit, co může způsobit taky moje smrt, hm? Jak to asi zapůsobí na ty, o kterých se třeba v zoufalém stavu domnívám, že jsem jim jedno? Chce snad být tento sebevrah být odpovědný za doživotní trauma i u jiných lidí? Nebo je to jen výmluva, to známé "chci tady prostě nebýt, protože tady nejsem potřeba"? Něco jiného je, jsem-li vážně nemocná, nebo jsem-li skutečně sama, třeba mi všichni přátelé a příbuzní zemřeli; či jsem dosáhla toho, čeho jsem v životě dosáhnout chtěla a vím, že už ani nic víc zažít nechci - pak má možná sebevražda smysl. Ale uprostřed problémů, kdy si nevím rady sama se sebou a s okolím? Jaký to má smysl končit uprostřed vývoje svůj život.. když jsem ještě neudělala nic proto, aby se to napravilo? Je řešením zbabělý útěk, který ti zabrání žít dál? Víš, nechápu to, proč dáváš do jedné úvahy (nazvala bych to spíš nějakým zamyšlením i sama nad sebou) názor, že sebevražda je sobecká a zároveň, že "sama jsi to chtěla několikrát udělat". Cítíš se jako sobec? Proč tedy to nezměnit? Nesnažit se být lepším člověkem? Věřím, že právě o to v životě jde, aby se žilo tobě i ostatním okolo tebe lépe. Moc kecám a určitě si i protiřečím, ale to je tak, co mě napadlo k tvému textu. Jinak mám pocit, že co se týče tohohle tématu, máš ještě dost co dohánět... eliminovala bych nadměrné množství otazníčků, působí křečovitě. Úvaha by také měla být ne jen vyjmenováním, co smrt je. Měla by mít logický závěr, nebo shrnutí (což v tomto případě má asi být zase to vyjmenovávání)... no být tebou, zamyslela bych se nad tím víc :D