Dar

V zamlžené krajině ověnčené bujaře rozkvetlými žlutými květy, pocit zapomnění hraje stínohru.

Ticho doprovází stydlivé paprsky lesními písněmi.

Svítá.

Dotykem jarního potůčku vesele běží čas mezi prsty.

Ledové kapky průzračné vody citlivě studí všechny lásky v mé strnulé duši.

Život probouzí dřímotu.

S klikatě nestálým úsměvem letního večera, hebkými prstíky hladím tvé tělo pestrých barev.

Osvícenost laskavých stromů nám odkrývá světlo naděje rozmanitých tvarů.

Slavík jasně zpívá.

Rosa svými baculatými slzami se rozpila ve tváři jako tuš na křehkém papíře.

Chci Tě vzít do své náruče.

Spojíme svá srdce.

Odpověděla jsi bez váhání, ledově ostrým rampouchem.

Probodl mi hruď.

Až jsem se rozletěl do nekonečných dálek, byla jsi konečně šťastná.