Hloupost

Kdesi v dáli, v černé noci, vlak se řítí krajinou.

Světla krájí temnotu a píšťala tichou prázdnotu.

Na přejezdu marný boj se svádí, auto kleklo chce jen státi.

Muž se snaží točit klíčky, zapalování má však své nýčky.

Žena pláče, hořekuje, muž jí jenom okřikuje.

V okamžiku zatemnění, klidný večer v drama se zaměňuje.

Brzdy kvílí, jiskry srší, není času hledat skrýši.

Již se auto láme, kosti tříští, krev a mozky z hlav si prýští.

Střevní klíčky ven se derou a na podlaze jak hadi se melou.

Nárazník drtí křehká těla a kovové ostruhy, řežou ty dva na pruhy.

V krvavém obětí, našli teď své životní splynutí.

Již nevezme zpět svoje slova, již neřekne jí, že je jeho můza milá.

Když chladnou teplá těla v tiché noci, v nedalekém lese sýček zvolá cosi.

Nikdo nerozumí tomu vzkazu, a tak volá do tmy zas a znovu ...